Od vyhlášených textilních továren přes dvojí koncentrační tábor a sklady armády až po místo vyhledávané lidmi se zájmem o historii. Tím vším si za posledních sto let prošlo Rabštejnské údolí na říčce Kamenici mezi Janskou a Českou Kamenicí na Děčínsku.

Rozkvět Rabštejnského údolí je spojen s rodinou Preidlů. V roce 1852 koupil Franz Preidl barvírnu v České Kamenici a díky obchodním úspěchům mohl uvažovat nad rozšířením svého provozu. K tomu ale potřeboval vodní sílu: Proto si vybral místo na říčce Kamenici u východního konce Rabštejnského údolí.

Preidl postupně přikupoval další pozemky a postupně se stal prakticky výhradním majitelem údolí. Jeho továrny na přízi vyráběly téměř sedmdesát tisíc vřeten a produkci vyvážel do celého světa.

A právě tyto Preidlovy továrny se během druhé světové války staly základem pobočného závodu Weser Flugzeugbau Bremen. Impulzem k přesunu části výroby pro letecký průmysl do Čech byly spojenecké nálety na Brémy.

V Rabštejně od počátku pracovali otroci z okupovaných zemí, kteří zde vyráběli díly nejen pro známá letadla Junkers. Postupně se zde vystřídalo na šest tisíc lidí z osmnácti zemí světa.

Se sílícími nálety na Německo nacisté rozhodli o přesunu nechráněných výrobních hal pod zem. „Do konce války se podařilo realizovat jen zlomek z původně projektované podzemní továrny. Oproti 82 500 metrům čtverečním podlahové plochy předpokládaných v plánu závodu ze srpna 1944 uvádí souhrnná zpráva o stavu podniku k 8. 5. 1945 jen 17 530 metrů čtverečních,“ říká historik Petr Joza.

Ale i pouhá necelá třetina byla hotová tak, aby ji bylo možné užívat. Celkem bylo v rabštejnských skalách vyraženo čtyři a půl kilometru chodeb.

Nejtemnějším obdobím si Rabštejnské údolí prošlo v posledním roce války a také v poválečných časech. V roce 1944 byla v Rabštejně zřízena pobočka koncentračního tábora Flossebürg. První vězni sem dorazili na konci srpna 1944, seznamy obsahovaly na čtyři sta jmen. Na začátku května 1945 bylo v koncentračním táboře přibližně 650 vězňů.

Nejvíce zde bylo Rusů, na konci února jich bylo v soupisech vedeno 193. Druhou nejpočetnější skupinu tvořili říšští Němci, těch bylo jen o dvacet méně. Mezi vězni byli také Češi, Francouzi, Holanďané, Belgičané, Jugoslávci nebo i jeden Švýcar.

Vězni byli nejčastěji nasazováni na ty nejtěžší práce. Kolik z nich přesně zemřelo, není dodnes jasné. Odborníci odhadují, že jen během války zemřelo přibližně šedesát lidí, další zemřeli v nemocnicích po konci války.

S koncem války ale neskončilo lidské utrpení v Rabštejně. Místo válečných zajatců a vězňů z koncentračního tábora zaujali sudetští Němci. Na začátku března 1946 jich zde bylo vězněno více než tisíc, z nichž se velká řada provinila jen svou národností. Mezi uvězněnými byli učitelé nebo evangeličtí pastoři. Stejně jako za dob nacistické okupace, i po válce byli vězni především zdrojem levné pracovní síly.

Po válce celý areál převzala armáda, která si v něm vybudovala ženijní sklad. V Rabštejně zůstala až do devadesátých let. V části podzemí byly později umístěné cisterny na pohonné hmoty. Pro veřejnost se podzemní prostory bývalé nacistické továrny otevřely alespoň z části až po dlouhých šedesáti letech v roce 2003.

Jak se tam dostanete:Autem po hlavním tahu z Děčína do Liberce, v Markvarticích odbočit doleva, Janská následuje po dvou kilometrech. Vlakem z Děčína směr Česká Kamenice do výstupní stanice Veselé pod Rabštejnem, pak jeden kilometr pěšky.

Otevírací doba:Otevřeno po celý rok. Návštěvu je však nutné domluvit alespoň den předem. Prohlídky probíhají ve skupinách za účasti nejméně osmi osob.

Vstupné:Do expozice 100 Kč, po dohodě a příplatku lze domluvit i prohlídku dalších labyrintů a podzemních nádrží. Máte-li zájem, volejte na 775 862 485.

Více informací o areálu najdete na: www.podzemirabstejn.cz.

TIP Deníku: Hned za Janskou začíná CHKO Labské pískovce, u nedalekých Jetřichovic pak Národní park České Švýcarsko.