Do Nových Hamrů přijíždím malým motorákem, jak také jinak. Přestože je krátce před polednem, mířím k penzionu Na faře. Mám tam domluvené ubytování, ale nebojte, nechystám se jít spát. Jen si vyzvedávám klíče od pokoje a od provozní Martiny Zahradníčkové vyzvídám tipy k výletu. Nakonec volím trasu přes rozhlednu do města Nejdek.

Zachráněný Pajndl

Vlakem se nechám dovézt k zastávce Tisová a odtud mě nohy vedou po modré a posléze žluté značce na Tisovský vrch k rozhledně Pajndl. Cesta je to místy krkolomná, trasa totiž vede v několika úsecích jakýmsi lesním korytem, v němž současné počasí vytvořilo souvislou ledovou plochu, takže si chvílemi připadám jako krasobruslař. Nakonec se ale vyšplhám až do 977 metrů nad mořem a stojím u rozhledny.

V letech 1895 až 1897 ji nechala postavit Nejdecká krušnohorská jednota, které se tehdy říkalo Neudeker Erzgebirgsverein. Vyhlídka se brzy stala turistickou atrakcí, proto se u ní v roce 1908 objevila i stylová výletní restaurace. Za druhé světové války začala rozhledna chátrat, zanikla i restaurační přístavba, kterou později nahradil přístřešek s občerstvením. Po vysídlení Němců v roce 1946 se stav věže zhoršoval ještě rychleji. Stopy na ní zanechal nejen čas, povětrnostní vlivy a nulová údržba, ale i vandalismus. V roce 1970 stála na vrchu kopce už pouze ruina.

Naštestí se místním nadšencům podařilo přimět město Nejdek k opravám a rozhlednu se v letech 1986-7 podařilo zachránit. Další práce se uskutečnily v roce 2007, takže unikátní stavba stále slouží veřejnosti. Otevřena je nonstop a za hezkého počasí jsou z ní krásné výhledy do širokého okolí. Já mám ale již tradičně smůlu, v dnešní mlze nedohlédnu skoro ani k nejbližším stromům.

Život na samotě

Ze zamrzlé rozhledny mířím po zelené značce k Nejdku. A připadám si pro změnu jak překážkový kůň. Přes cestu jsou popadané desítky stromů, mnoho dalších je nalomených a nebezpečně se naklání nad mojí hlavou. Naštestí nefouká vítr, ale i tak mám raději oči na stopkách.

Po přibližně dvaceti minutách doklopýtám k osamoceným chalupám nad vesničkou Tisová. Jako bych se najednou ocitl na začátku minulého století. U pěti stavení je jedinou civilizační vymožeností elektřina. Některé domy sice nevypadají příliš obydleně, jiné jsou ale pečlivě udržované.

Pokračuji po stezce k Nejdku. U lesního mostu nad železniční tratí potkávám majitele jedné z chalup na samotě.„Koupil jsem ji před několika měsíci a teprve se zabydluji. Jsem šťastně rozvedený, a tak mám spoustu času si domeček opravovat,"usmívá se „domorodec", který ale nechce prozradit své jméno, natož se nechat vyfotit.„Zpátky do města bych už nešel, je tu nádherné ticho a v noci, když je jasno, hvězdné nebe jako z pohádky,"dodává a zve mě na letní výlet po okolních štolách. Zdejší lesy jsou jich prý plné. Návštěvu slibuji a pokračuji v cestě.

Hrad a král Miroslav

Po chvíli se ocitám u výletní restaurace Krásná vyhlídka. Poslední hosty ale přijala na loni na Silvestra a od té doby je prozatím uzavřená. Nejdek už je na dohled. Pokračuji kolem nedávno obnovené křížové cesty až do centra města. Po pravé straně mám budovu radnice, mnohem zajímavější je ale pohled nalevo, kde stojí majestátní kostel svatého Martina. Pochází ze 14. století, kolem roku 1756 dostal současnou barokní podobu. Za ním se tyčí kamenná věž, coby pozůstatek románsko-gotického hradu ze 13. století.

Přes vzorně opravené centrum s novým parkem, ale také bohužel nechutně zapáchající továrnou na česání vlny, mířím k rodnému domu krále Miroslava, alias herce Vladimíra Ráže. Od pamětní desky spěchám na vlakové nádraží a nechávám se dovézt zpět do „farního penzionu" v Nových Hamrech, kde po večeři okamžitě usínám.

Anténa místo zvonu

Druhý den vyskakuji časně ráno z postele a vydávám se na prohlídku obce. V 15. století ji založili horníci, kteří v okolí těžili železnou rudu a cín. Před druhou světovou válkou zde žilo několik stovek obyvatel, nyní se počítají na desítky. Nové Hamry jsou v současnosti především rekreační a sportovní oblastí. Finanční krize posledních let ale doléhá také na turistický ruch, takže mnoho zdejších penzionů je uzavřených a na prodej.

Svému účelu už neslouží ani kostel svatého Jana, který je po většinu roku uzavřen. V jeho věžičce je místo zvonu umístěn vysílač pro šíření mobilní telefonní sítě.

Podobně je na tom také hamerská nádražní budova, která podle místních sice ještě vypadá dobře, ale uvnitř už začala její destrukce.„Všechno je promáčené a staticky nebezpečné. Jednoho dne to spadne, pak se to uklidí a namísto historické budovy zde budeme mít plechovou budku,"smutně krčí rameny Josef, kterého potkávám na zastávce, když mířím domů. Cestou o jeho slovech přemýšlím a pevně doufám, že nebude mít pravdu. Pajndl se také podařilo zachránit.

Kalkulačka výletu

Nocleh v penzionu Na faře: 390 Kč

Vstup do zříceniny hradu Nejdek: 100 Kč (rodinné vstupné, 2 dospělí a 2 děti, také 100 Kč)

Posezení v hamerské hospůdce (nakládaný hermelín, čaj, loketský likér): 100 Kč

Palec nahoru

rozhledna Pajndl a samota Tisová

Palec dolů

chátrající nádraží a opuštěné penziony

Tipy v okolí

Můžete se vydat třeba do obce Potůčky ležící na česko-saské hranici. Vznikla v roce 1654 jako bezejmenná hornická osada. Roku 1723 se jí začalo říkat Breitenbach, český název nese teprve od roku 1948. V obci vyrostla obchodní zóna, kde najdete i ošklivé trpaslíky, ale radnice díky příjmům z provozu mohla vybudovat moderní sportovní areál s bazénem a řadou atrakcí.

Známý je také Jáchymov, kde byla v polovině 19. století objevena ložiska uranu. Na jeho těžbě se v 50. letech minulého století nuceně podíleli političtí vězni. V roce 1906 tu vznikly radioaktivní lázně pro léčbu pohybových a nervových chorob.

Historické jádro je městskou památkovou zónou, chráněna je řada pozdně gotických i renesančních domů.

RENÉ FLAŠÁR