Vydejte se spolu se mnou do Svobodných Hamrů, Trhové Kamenice a Horního Bradla. Čeká mě přibližně dvanáctikilometrová cesta po zelené značce. Od skanzenu mířím do vesničky s příznačným názvem Dřevíkov. Osada je prvně doložena v roce 1542 a je v ní řada dochovaných roubených a zděných lidových staveb. Pokud bych za Dřevíkovem odbočil na polní a posléze lesní pěšinu, došel bych až k bývalému židovskému hřbitovu, ale pro dnešek tuto variantu vynechávám.

Stylová hospůdka

Mířím do osady Svobodné Hamry, která má tři dominanty. První je bývalá tvrz, která byla v 19. století přestavěna na renesanční zámeček. Jen o pár metrů níž stojí kovací hamr z roku 1827, jehož velké kladivo poháněla voda. Uvnitř je expozice, která dokládá, že zdejší obyvatelé byli více řemeslníky než zemědělci. Obsahuje množství nářadí a v navazující mlýnici je ukázka výroby jáhel nebo krup. Bohužel v současné době je expozice, spadající pod Soubor lidových staveb Vysočina,uzavřena.Zpřístupněna by měla být ještě v letošní turistické sezoně. Bližší informace lze nalézt na webu: www.vesely-kopec.eu.

Naopak v plném provozu je třetí dominanta, kterou je unikátní roubená hospoda z roku 1794. Je zde radost posedět a vnímat energii předků. U venkovního stolu se občerstvuji tekutým chlebem a česnečkou a směřuji k Trhové Kamenici.

Blíží se poledne a počasí láme teplotní rekordy. Přestože jsem si vzal na cestu speciální tričko, které má sát pot a udržet tělo v suchu, je zřejmé, že na teplotu 34 stupňů je i nejmodernější technologie krátká. Vhod mi proto přichází zastávka u rybníku Velká Kamenice. Osvěžuji horkem vysušené tělo a naopak suším propocené triko.

Strašidelné sklepení

Cesta od rybníku na náměstí v Trhové Kamenici mi trvá asi 20 minut. V městysu na úpatí Železných hor, prvně zmiňovaném v roce 1349, je vše důležité pěkně seřazeno na hlavním Raisově náměstí.

Ve spodní části stojí stará radnice. Původně nízká stavba v barokním stylu sloužila pro potřeby radních od roku 1835 a její součástí byla i šatlava. Dnes je zde restaurace a obecní politici se přesunuli do horní části náměstí. Zde také stojí původně gotický kostel svatého Filipa a Jakuba, který se v letech 1737 až 1747 dočkal přestavby v barokním slohu.„Uvnitř stojí za povšimnutí obraz nad oltářem. Pochází z roku 1852 a je na něm vyobrazeno městečko z té doby. Nachází se zde také nejstarší dochovaná památka celého okolí – náhrobní kámen majitele zdejší tvrze. Náhrobek je z růžového mramoru,"dozvídám se z městského průvodce.

V sousedství kostela se nachází nejstarší stavení v Trhové Kamenici. Z dřívější fary, která prý předtím sloužila jako rybniční tvrz, je dnes muzeum s obřadní místností a sálem, kde se konají výstavy, koncerty nebo besedy. Děti se mohou vydat do strašidelného sklepení.

Muzeum sousedí s budovou školy, která nese na své fasádě hned dvě hrdé pamětní desky. První říká, že zde v letech 1877 až 1882 působil coby učitel spisovatel Karel Václav Rais. Druhá je věnována řediteli Františku Hudcovi, který vedl školu v letech 1935 až 1941 a za svůj protifašistický postoj byl v roce 1943 popraven.

Památkou je také kamenná kašna na náměstí pocházející z roku 1850. Používala se nejen jako zásobárna vody na vaření a praní, ale také jako napajedlo pro dobytek.

Místo plné hříchů

Opouštím malebné městečko a mířím po zelené značce do osady Zubří, před kterou je od roku 2004 v provozu rozhledna. Vyhlídková plošina se nachází na mobilním vysílači ve výšce 39 metrů.

Na konci Zubří je pak k vidění romanticky vyhlížející poutní kaplička svatého Jana Nepomuckého. Vznikla v letech 1704 až 1705 a podle papežských nařízení z první poloviny 18. století zde návštěvníci získávali odpustky za své hříchy. Dnes se zde už pochopitelně nic nevydává, a tak si prohřešky ponesu až do konce svých dnů.

Pokračuji kolem osady Hluboká, za kterou na chvíli odbočuji, abych se v Polomi zastavil u opravovaného kostela svaté Kunhuty. Renesanční stavbu, která byla kolem roku 1750 barokně upravena, zachraňují nadšenci z občanského sdružení Polom.

Zaniklá huť

Vracím se zpět na „zelenou" a přes les směřuji do obce Horní Bradlo. Nejvýznamnější kulturní památkou je kaple Panny Marie, kterou nechali postavit František a Růžena Rüklovi v pseudogotickém slohu v roce 1893. Manželé sem přišli v roce 1865 a v polovině roku otevřeli v obci sklářskou huť, díky níž přišel do zdejšího kraje rozkvět. Provoz s přestávkou v období první světové války fungoval až do roku 1940 a úspěšná podnikatelská rodina po několik generací zvelebovala svůj kraj. Na cestě k domovu se nemohu vyhnout myšlence, proč to dnešní úspěšní byznysmeni, až na čestné výjimky, nedělají.

Více fotografií a postřehů z cest najdete na: www.facebook.com/ceskypoutnik

Líbilo

roubená hospůdka ve Svobodných Hamrech

Nelíbilo

zničující sluneční žár

Tipy v okolí

*Hlinsko: Historické a průmyslové město v údolí Chrudimky mezi Železnými horami a Žďárskými vrchy. Původní osada doložena už v roce 1073 a nazvána podle hrnčířské hlíny, na město povýšena v roce 1834. Na náměstí stojí barokní radnice z roku 1792 s věží z roku 1839. Pozoruhodný je Ježdíkův dům z roku 1904 se sgrafity Mikoláše Alše. Dochoval se i unikátní soubor dřevěných řemeslnických domků z 18. a 19. století zvaný Betlém.

*Seč: Obec poprvé připomínána v roce 1318, na město povýšena roku 1853. Najdete zde dvoukřídlý renesanční zámek z přelomu 16. a 17. století nebo dominantní kostel svatého Vavřince z počátku 17. století. Za návštěvu stojí i barokní hřbitovní kostel svatého Štěpána z 2. poloviny 18. století. Rovněž jde o centrum rozsáhlé rekreační oblasti, pod městem na řece Chrudimce leží známá vodní nádrž.

René Flášar