Máte také klíče od všech místností v zámku jako pohádkový kastelán pan Krbec z večerníčku?

Moje práce je od té představy naprosto odlišná. Ve skutečnosti máme u nás vedoucí provozu Květné zahrady, zámku a Podzámecké zahrady. To jsou vlastně takoví malí kasteláni, kteří dřímají klíče v ruce. Ačkoliv je kastelánská práce velmi pestrá, je spíše manažerská. Mám pocit, že čím dál víc sedím u počítače. Musím se hlídat, abych víc byl v tom provozu. Každopádně se činnost kastelána liší zámek od zámku. V rámci Národního památkového ústavu je nás 104 a troufám si tvrdit, že se nenajdou dva, kteří by vykonávali stejnou práci.

Jaké jste tedy měl představy, než jste na tu pozici nastoupil?

Přiznám se, že nástup byl neplánovaný. Moje původní profese byla zcela odlišná. Jsem vyučeným lesníkem a vystudovaným zahradníkem, zahradním architektem. V Kroměříži ovšem dvě třetiny práce zaobírají zahrady a právě skrze ně vedla cesta sem na pozici kastelána. Navíc jsem de facto rodák, pocházím z blízkých Bílan. V místním archivu a knihovně jsem byl poměrně pravidelným návštěvníkem a zabýval se i historií zahrad. Znal jsem se i s bývalou kastelánkou, takže povědomí o náplni práce jsem měl.

Takže jste věděl, do čeho jdete?

Ano, i přesto mě to trochu zaskočilo. Co do objemu práce a počtu zaměstnanců jsme bezkonkurenčně největší objekt svého druhu v České republice. Jsme také jeden ze tří objektů, kde se nachází nejvíc sbírkových předmětů. A navíc je zámek a zahrady památkou UNESCO, takže je na bedrech kastelána i jistá mezinárodní odpovědnost.

Když jste zmínil UNESCO. Musíme splňovat nějaké podmínky pro setrvání na seznamu?

Kroměříž má mimořádné postavení. I ve světovém měřítku. Jsme jedna z mála památek, kde se o zapsání postarala sama místní komunita. To znamená, že zapsání nebylo řízeno státem či jinak shora. Objevila se u nás aktivita, která vyústila ke vzniku klubu UNESCO, kdy lokální patrioti a významné osobnosti Kroměřížska spojili své síly a na základě svého přesvědčení, že je zde významná památka, se pustili do komunikace s UNESCO. Navíc vše proběhlo velmi rychle. Snaha o zápis trvala jen pár let.

To není běžné?

Běžně se o zápis ucházejí památky i dvacet, pětadvacet let. U nás to trvalo zhruba sedm let. Zapsáním máte onu pomyslnou vstupenku do světové společnosti sice zajištěnou, nicméně očekávání, že se najednou pohrnou peníze, je liché. Ale co do počtu návštěvníků se to projevilo výrazně, to je pravda. Zpět k původní otázce. Každý rok vypracováváme podrobnou zprávu, kde popisujeme jestli kritéria, díky kterým jsme byli přijati, jsou stále dodržována. Nemáme nic garantováno na věky. Naopak, musíme se starat. Existují památky, kde bylo členství pozastaveno či byly vyškrtnuty ze seznamu. To se stalo památkám, které zanikly například kvůli válečným konfliktům. Teď v Sýrii, Iráku, Afghánistánu.

Naše sbírky tvoří na 180 tisíc předmětů?

Ano. Máme mnoho významných kusů v numismatické sbírce, sbírce knih, sbírce obrazů. Naším cílem je co nejvíc z nich odprezentovat lidem na zámku. I z toho důvodu, že když na zdi chybí jeden z těch „špeků“ jako je třeba stále zmiňovaný Tizian, tak můžeme poukázat na jiný šperk. Ale přesto se nestává, že by některý z našich klenotů během hlavní sezony cestoval po světě.

Co je podle vás na kroměřížském zámku tak unikátního?

Je poměrně těžké najít to, co není unikátní. A to se mi na tom líbí asi nejvíc. Kroměřížský zámek má v České republice obdobu jen v Praze. Vysvětlím to. V obou případech se jedná o reprezentační sídlo, kde nikdo nebydlel a je vázáno přímo k titulu nějaké funkce. Arcibiskupové, i ti, kteří měli Kroměříž velmi rádi, na zámku ve skutečnosti nepřebývali. Bydleli jinde po městě v kanovnických rezidencích. Nelze očekávat, že by se ve sněmovním sále pořádaly honosné akce typu plesů, bálů. Naopak nalezneme spoustu oficiálních hostin či audiencí. Znovu použiji příměr k pražskému hradu, který podobnou úlohu plní vůči prezidentskému a dříve královskému titulu. A já vždy našim průvodcům říkám, že jestli se jich na konci prohlídky někdo zeptá, kde bydlely princezny, tak odvedli špatnou práci.

Kde na zámku je vaše oblíbené místo?

Mám rád atmosféru naší zámecké galerie. Pohledem na jednotlivá umělecká díla dojdu určitého zklidnění. A mám rád také věž, kam když si člověk vyjde, může se na všechny problémy podívat s jistým nadhledem.

Kdy jste byl vy osobně naposledy na klasické prohlídce s průvodcem?

Přiznám se, že celou trasu jsem si neprošel už dlouho. Ale každý rok si udělám čas absolvovat několikrát alespoň část prohlídky.