Lenora, obec s osmi sty obyvateli, v žádném případě neodvozuje svůj název od lenosti. Naopak, získala ho po dámě. Jmenovala se Eleonora a byla manželkou Jana Adolfa Schwarzenberka, majitele panství, na kterém ves vznikla. A to tak, že stavení začala postupně obkružovat sklárnu, založenou zde v roce 1834.

O tři roky později na návsi vyrostla i obyčejná zděná pec. Původně sloužila chudým, dnes patří k turistickému taháku. V Lenoře nikoli jedinému.

Pecen není na prodej

Za kulturní památku byla lenorská pec prohlášena již v polovině minulého století. Voňavé pecny začala zase vydávat až v roce 1998. Stalo se tak zásluhou pana Václava Mráze, který inicioval vznik „Velké lenorské lože pecařské“. Ta nelenila a pec zrekonstruovala.

„Dcera pana Mráze, který byl duší celého projektu, vzpomíná, jak tatínkovi pomáhala pec vymetat a vyspravovat. Protože tehdy byla malá, vešla se i do těch zákoutí, kam by se dospělý řemeslník nevtěsnal,“ líčí současná starostka Lenory Jaroslava Krnáková. Oživlá pec od té doby vydává pecny chleba, housky, vánočky i místní lenorské česnekové placky, po nichž se jen zapráší.

Ač si vysloužily certifikát originálního šumavského produktu, koupit si je nemůžete. Obec je totiž rozdává – a to každou poslední sobotu v měsíci od 9 do 13 hodin. Na netradiční veřejné pečení se sjíždějí zájemci z blízka i z dálky.

Sledují přitom koncert Augustina Sobotoviče, který nejprve pec roztopí tvrdým dřevem na teplotu kolem 220 stupňů Celsia, pak vymete žhavé uhlíky a nakonec do útrob pece sází nejprve placky, pak housky a nakonec pecny.

Viděli jste rechle?

Kvásek i těsto se připravuje v nedalekém domě, kde k tomu obec zřídila prostory splňující veškeré hygienické normy. Lenora na svou stranu získala i věrné, stálé sponzory – mouku na pečení zdarma dodává mlýn z Boršova, dřevo pak pan Kašpar z Volar.

Už se vám sbíhají sliny? Než se do pecnu zakrojí nůž, porozhlédněte se kolem. Nad Teplou Vltavou se klene další místní pamětihodnost – rechle. Jde o dřevěný most, zakrytý šindelovou střechou, anebo přesněji o česlo, jímž se mohlo zadržet dřevo, splavované z okolních lesů do papíren ve Větřní.

Klády se spočítaly a pak propustily dál. Anebo si tu musely chvíli počkat, až bylo v řece dostatek vody.

„V Lenoře máme i památník Andrease Hartauera, který tu na konci 19. století žil a proslavil písní Na krásné Šumavě, jež existuje v německé i české verzi a jíž se lidově říká hymna Šumavy,“ připomíná Jaroslava Krnáková.

Sklárna v Lenoře už bohužel zkrachovala, do portfolia někdejších výrobků, co sklízely uznání na světových výstavách, lze nahlédnout ve Sklářském muzeu nacházejícím se v budově obecního úřadu. Navíc si lze v místní dílně Antonína Chrapana prohlédnout broušení skla.

A pak se třeba vydat ztéci Boubín. Z Lenory je to vycházka tak šest kilometrů dlouhá.

Praktické info

Netradiční veřejné pečení chleba (ale i koláčků, houstiček a lenošských placek) se letos ještě koná o sobotách 25. září, 30. října, 27. listopadu a také 31. prosince.

Sklářské muzeum je v Lenoře je otevřeno od května do září od úterý do pátku (9 až 12 hodin, 13 až 16 hodin), o víkendech pouze v dopoledních hodinách.

Lenorou prochází šumavská cyklomagistrála č. 33 (Železná Ruda–Vyšší Brod). Více informací o kultuře, sportu a výletech naleznete na www.sumava.net/iclenora.

Úsek Teplé Vltavy od Lenory k soutoku se Studenou Vltavou a dále až k Lipenskému jezeru (celkem 33 km) nabízí vodákům nezapomenutelný zážitek.

V zimním období se v okolí Lenory nachází řada udržovaných lyžařských tras. Jejich aktuální stav můžete v zimním období sledovat na www.bilastopa.cz.