Kliknutím zvětšíteV čele konstituční monarchie stojí princ Hans Adam II, jenž ovšem výkonné pravomoci přenechal už před několika lety synovi Aloisovi. Za jejich panování země prošla prudkými ekonomickými změnami, které jí přinesly kromě jiného i postavení jednoho z finančních center kontinentu. Finanční služby se na hrubém domácím produktu země podílejí celou čtvrtinou. A jako vizitka svého druhu - země nezná státní dluh.
Absolutní čísla o ekonomice nejsou vzhledem k počtu obyvatel 38 tisíc pochopitelně až tak impozantní, ale když se výsledky propočtou na obyvatele, je to jiná písnička. Marlene Hilerová ze společnosti Lichtenstein Marketing při výkladu místních reálií skupině českých novinářů žertuje, že tuto statistickou metodu ani nemohl vynalézt někdo jiný než Lichtenštejnci.
Výhodné daňové sazby na úrovni 12,5 procenta sem lákají stovky firem z okolních zemí. Pro srovnání, na jeden podnikatelský subjekt zde připadá osm obyvatel, v mnohonásobně větší České republice dvacet čtyři.
Jednu instituci tu ovšem zcela jistě nenajdete – Lichtenštejnsko nemá vlastní porodnici, budoucí matky proto míří kvůli porodu do okolních zemí.
Razítko do pasu za poplatek
Země s rozlohou 158 kilometrů čtverečních patří mezi nejmenší na evropském kontinentu a autem ji hravě projedete za třicet minut. Z jedné strany ji svírá Rakousko, z další Švýcarsko. S druhým z těchto dvou států tvoří i celní a měnovou unii, takže oficiálním platidlem zde je švýcarský frank.
Lichtenštejnsko sice není členem Evropské unie, i když je s ní spojené celou řadou smluv, ale zato je součástí takzvaného schengenského prostoru, proto žádné hraniční závory při vstupu do země nečekejte.
Nadšenému sběrateli razítek do pasu zde ovšem rádi vyhoví, stačí jen zajít si do turistického informačního střediska v hlavním městě Vaduzu. Služba ovšem není zdarma, platí se několik franků. „Vždyť - jak se říká - za co se neplatí, toho si člověk neváží,“ s úsměvem dodává průvodce Leander Schädler, který se nám věnuje během krátké obhlídkové trasy.
Pokud jde o suvenýry, upozorňuje zejména na poštovní známky, které je tu vidět na každém kroku, v hezkém balení a s neodmyslitelným knížecím znakem na obálce.
Vede nás i do lichtenštejnského parlamentu, od něhož má klíče k dispozici. Když totiž zemský sněm s 25 poslanci nezasedá, budova je prázdná, a vrátný by erární kasu stál zbytečně peníze. Příjmy zaměstnanců jsou totiž v této zemi mimořádně vysoké, ještě o sto franků vyšší než v sousedním Švýcarsku, a v přepočtu na české koruny přesahují částku 140 tisíc korun měsíčně (6600 franků).
Pracovat v Lichtenštejnsku je proto výsada. Každý den sem za zaměstnáním dojíždí z blízkých měst v zahraničí dobrých dvacet tisíc osob. Pracují nejen v bankovnictví, ale překvapivě také jako kvalifikovaní dělníci ve zdejších strojírenských fabrikách, jejichž výrobky dosahují světové kvality.
Celosvětově známá je například firma Hilti, nabízející profesionální nářadí a nástroje pro stavebnictví, která svého času napsala i kapitolu světového marketingu, když se zavázala, že opravu vlastních přístrojů kdekoliv na světě garantuje do tří dnů, jinak ji provede zdarma.
Jiným příkladem špičkové technologické firmy je společnost Kaiser v Schaanu, vyrábějící kromě jiného kráčející exkavátory a pojízdné ekologické čistírny vod. Používají se při záplavách nebo haváriích a zrovna letos míří pět kusů těchto inteligentních zařízení na podvozku nákladního auta i pražským vodárenským službám.
Ale zpět k parlamentu. Poslanci mají občanské zaměstnání a politice se věnují jaksi bokem. Jinak je zde vše jako v jiných podobných zařízeních na celém světě, pouze v miniaturních rozměrech. Dokonce nechybějí poslanecké frakce, které jsou momentálně čtyři. Vše funguje v naprosté shodě, i když zákony musí kontrasignovat panovník. Sjednocujícím cílem je prosperita země.
Michelinská restaurace uprostřed vinic
Turistické Lichtenštejnsko nabízí příchozím zajímavý výběr cílů, které vzhledem k poloze země uprostřed Alp snesou srovnání s oběma sousedními zeměmi. Navíc však přece jen nabízejí i trochu cestovatelské exotiky.
Není to země, do níž by turisté z České republiky přicházeli v houfech, ale zejména těch asijských je na ulicích vidět dost. Z otevřených vagonů vláčku na kolesách horlivě fotografují malebnou scenérii, architektonické detaily Vaduzu i sami sebe.
Nejvyšší bod země Grauspitz se nachází ve výšce 2599 metrů, zatím co Rýn teče v nadmořské výšce sotva dvě stě metrů. Rozumí se tedy samo sebou, že okolní sluncem zalité stráně jsou ideálním terénem pro pěstování vinné révy. Vhodné půdy sice není moc, řekněme úměrně velikosti země, ale zdejší víno je o to cennější. Jde o malou vinařskou raritu. Daří se zde veltlínu, muškátu i ryzlinku.
Uprostřed vaduzských knížecích vinohradů se nachází také restaurace Torkel, což ve staré němčině značí vinařský lis. Vzhledem k tomu, že se pyšní michelinskými hvězdami, na každodenní obědy asi není správným místem, ale pro slavnostní příležitost poslouží skvěle. Menu vyjde zhruba na 1500 korun.
Zdejší specialitou jsou kromě jiného takzvané spätzle, vaječné noky, známé i z rakouské, alsaské nebo švábské kuchyně. Podávají se jako příloha nebo také samostatně, se slaninou a špenátem, nebo i na sladko. Jídlo hezky voní a zlatožluté noky na velkém talíře doopravdy připomínají malé brabečky, jak naznačuje překlad názvu do češtiny.
S nevelkým Lichtenštejnskem spojují Českou republiku poměrně spletité vazby. Lichtenštejnové vlastnili po staletí rozsáhlý majetek i na Moravě a v Čechách. Jeho zřejmě nejznámější součástí byl Lednicko-valtický areál. Po druhé světové válce byl znárodněn, což mělo dopad i na vzájemné vztahy, které se pak octly na bodu mrazu.
V posledních letech však dochází k jejich mírnému oteplování. Dědičný princ Alois jako vládnoucí kníže navštívil Prahu naposledy v první polovině letošního roku, kdy byla založena Česko-lichtenštejnská společnost, která si klade za cíl pomoci rozvoji vzájemných kontaktů.
13
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
