Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lusaka na několik tlesknutí... aneb Dostala nás Afrika

Tlesk! A je po tobě, kamaráde… Tentokrát jsme se bez sítě proti komárům neobešli. Je ráno. Probouzím se ve stejné špinavém hotelovém pokoji, ve kterém jsem před osmi hodinami usínala.

29.12.2009 2
SDÍLEJ:

Provinciální dům salesiánů v LusaceFoto: Jana Švecová

Nacházíme se v městečku Livingstone, pojmenovaném po britském cestovateli, který v padesátých letech 19. století začal objevovat Afriku a seznamovat ji s křesťanstvím. Budgetové hotely doporučované Lonely Planet byly mnohem dražší než psáno a levný útulek jsme našli až s pomocí řidiče našeho taxi v místním čínském hotelu.

"Nulová" měna

„Tak jsme v Zambii,“ musíme si stále opakovat. Za posledních 14 dní je to po JAR, Lesothu a Zimbabwe již naše čtvrtá africká země. Není čas jít do hloubky, ale pro povrchní vnější dojem z jednotlivých zemí je naše hektické tempo postačující. Pro lepší komunikaci s našimi známými v Zambii kupujeme zambijskou simku. Je hodně levná. Dobíjíme kredit ve výši 20000 kwacha. Místní měna je přijatelnější než v sousedním Zimbabwe, ve kterém nuly na bankovkách dosáhly již tak astronomických čísel, že místní měnu raději odstavili a používají dolary. I tak stojí autobus do Lusaky každého 70 tisíc kwacha, tedy kolem 15 dolarů.

Autobus je jako v našich předcházejících zkušenostech s delšími cestami opět podobný našemu standardu s dvěma rozdíly: do jedné řady se posadí až pět cestujících a celou cestu nám „zpříjemňuje“ hlasitá hudba. Po chvíli v ní rozeznáváme místní křesťanské gospely. Při počtu 75% křesťanů z 11,5 milionů všech obyvatel Zambie nás to nepřekvapuje. První část cesty jedeme pro prašné cestě. Po několika desítkách minut se naštěstí mění v krásnou novou silnici.

První africká mše

Lusaka nás po pěti hodinách jízdy vítá průtrží mračen. K cestování jsme si nevybrali nejlepší dobu. Je listopad, období dešťů. Neznamená to, že prší od rána do večera. Téměř každý den však nastane chvíle, kdy se nebe během krátké chvilky pokryje temnými mračny a v následujícím silném lijavci není ani deštník příliš platný. Po pár desítkách minut nás z temného nádraží vysvobozuje nejvyšší šéf salesiánů v Zambii, Zimbabwe, Namibii a Malawi, otec provinciál Joseph Czerwinski. Spolu s jeho spolupracovníkem, otcem Antoniem z Peru, povídáme o zapojení našich dobrovolníků v rámci programu Adopce nablízko do jejich děl pro děti a mládež.

Neděli začínáme účastí na naší první africké mší svaté. Místní kostel zklamal snad jen počtem návštěvníků, kterých v deštivém počasí nebylo příliš. Rytmická hudba, tanec dívek před oltářem, zvuk bubnů, ohnivé kázání - vše je přesně tak, jak jsme o africkém způsobu prožívání bohoslužby slyšeli dříve. „Proč lidé při jedné z modlitbě třikrát tleskají?“ divíme se zvyku, který z domova neznáme. „Děkují Bohu. Tleskání zde vyjadřuje vděčnost,“ odpovídá nám místní kněz. Zajímavý zvyk.

Jak se vaří ryby

Kupujeme drobnosti pro známé v Čechách. Jako malé děti jásáme v supermarketu nad pytlíkem malých sušených rybiček. Co s nimi? Usměvavý kuchař provinciálního domu salesiánů nás nenechává v nouzi: „Přineste je, ukážu vám, jak je správně připravit.“ Rybičky nasucho opražíme na pánvičce, aby získaly správnou vůni. Namočíme je do horké vody, aby se zbavily písku a drobných kamínků, které jim při sušení ulpěly na sobě. Mezitím na pánvičce rozehřejeme olej, na kterém rybičky osmažíme. Přidáme nakrájenou cibuli, rajčata, vše osolíme, chvíli podusíme a můžeme zasednout ke stolu. Je to pochoutka. Zbytek sáčku necháváme kuchaři a jeho početné rodině. Třikrát tleská. Už víme, že tím neodhání mouchy…

Před odjezdem chceme nakoupit pár drobností. Městská hromadná doprava v Lusace je tvořená malými minibusy pro 14-20 lidí podle jejich skladnosti. Staví na určených zastávkách. Na nejbližší minibus do centra nečekáme ani minutu. Platíme drobných 2000 kwacha (kolem 30 centů) a za pár minut jsme již na chaoticky působícím hlavním nádraží minibusů. V katolickém knihkupectví nás zdraví jeden z místních zaměstnanců. Po zjištění země, odkud pocházíme, začne k našemu úžasu lámanou češtinou zpívat: „Když máš radost a víš o tom, zatleskej…“

A tak si z Lusaky odnášíme pocit, že není tlesknutí jako tlesknutí a že vděčnost se dá projevovat mnoha způsoby. Tleskáme proto všem lidem, které jsme zatím na naší cestě po Africe potkali. Překvapují nás každý den svojí pohostinností a touhou pomoci „ztraceným bělochům“. Pocit ohrožení a nebezpečí jsme zatím neprožili. Tlesk. Tlesk. Tlesk.

Jana Švecová

29.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
18

E-neschopenka. Další promarněná šance?

Jiří Běhounek.
15

Sjezd ČSSD se uskuteční již v únoru, o post šéfa se hlásí Běhounek

AKTUALIZOVÁNO

Bendl ostrouhal. Soud přepočítal hlasy a ve sněmovně jej střídá Kupka

Na pondělní ustavující schůzi půjde za středočeskou ODS čtveřice politiků ve složení Jan Skopeček, Veronika Vrecionová, Vojtěch Munzar – a Martin Kupka. Původně ohlášené ohájení poslaneckého mandátu historicky prvním středočeským hejtmanem a pozdějším ministrem Petrem Bendlem tedy neplatí. 

Poprvé se sejdou noví poslanci. Vondráček z ANO bude předsedou sněmovny

/FOTOGALERIE/ Dnes usednou do svých lavic nově zvolení poslanci. Budou zastupovat devět stran a hnutí, což je v historii ČR maximum. Nejvíc – 78 mandátů – získalo ANO Andreje Babiše. Druhá ODS má 25 křesel. I tato dominance vítězného subjektu je politické novum. Stejně jako fakt, že žádná z dalších stran (kromě Okamurovy SPD) nechce do vlády.

Svět žen, odvaha žít a pojídání duší. Festival divadla německého jazyka startuje

Alles klar? To je motto dalšího ročníku přehlídky divadla německého jazyka, kterou včera otevřely dvě inscenace v Karlíně a Národním divadle.   

Prázdné budovy mění na komunitní domy. Penzistům nabízí tvořivé dílny i tančení

Prázdné školy i nefunkční kina se znovu naplní, a to natrvalo. Nejen v jihomoravském příhraničí se totiž mění na takzvané komunitní domy, kde nacházejí nové bydlení aktivní penzisté. „Je tady dobrý kolektiv, pěkná zahrada a prostředí vůbec. K dispozici máme sušárnu, prádelnu a pohybové centrum. Prostě všechno, co člověk potřebuje,“ svěřila se například Pavla Godiaková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT