O silné zážitky nemá nouzi a ráda by se o ně podělila se čtenáři Deníku. „Chci lidem ukázat, že na cestování člověk nepotřebuje mnoho peněz a že sny si můžeme plnit v každém věku," vysvětlila svůj zájem o sdílení zážitků mladá Krnovanka.

Ha Tien je první přeshraniční město ve Vietnamu, ve kterém se seznamuji s touto zemí. A hned ze začátku jsem mile překvapena. V Kambodži jsem totiž potkala spoustu batůžkářů se špatnou zkušeností s Vietnamci.

Přijela jsem tady s předsudkem a tím, abych se měla na pozoru. Oni jsou přitom tak milí a usměvaví. Stále mi někdo mává nebo zdraví. Jejich tón hlasu je tak vlídný a přátelský. Ani se nerozkoukám a už mě jeden pán chytá za ruku a směruje ke stolečku na ulici, kde je opravdu veselo.

Sedí tam několik dalších mužů a očividně z nás mají legraci. Musím si s nimi dát na přivítanou panáka kořalky, kterou mi do skleničky nalívají z plastového demižonku. Nedůvěřivě po něm kouknu, ale pak do sebe panáka kopnu tak, jak mě to učil taťka. Oni koukají a vybuchují smíchy.

Nyní přichází na řadu ochutnávka kraba. Dám si, abych neurazila. Posunky naznačují, abych si maso namočila do pepřové omáčky. Jsem v oblasti pepřových plantáží, pálí jako ďas.

Místní rozlehlé tržiště mě úplně uchvátilo. Tržiště znám samozřejmě z Kambodži. Tady se ale během dne mění nabídka. Ráno je plné trhovců s úhlednými hromádkami různých druhů exotického ovoce a zeleniny. V podvečer už po ovoci není ani stopy a namísto toho se zaplňují stojany s oblečením.

Skladba jídla se také mění. Ráno jsou k mání smažené banány v těstíčku, wafle s kousky čerstvého kokosu, želé všeho druhu, sladké pečivo a plněné bagety. Občas jen procházím, zvědavě okukuji a přičichávám nebo se snažím identifikovat, o jaký druh pokrmu se jedná.

Nejvíce mi chutnají plněné bagety, které lze většinou koupit v pojízdných stáncích označených nápisem báhn mí. Hned si jeden oblíbím. Obsluhuje ho milá usměvavá paní, jejíž obleček mi připomíná pyžamo.

V Kambodži něco podobného ženy také nosily, ale tradiční klobouček mi opět připomene, že nyní jsem ve Vietnamu. Do bagety hůlkami úhledně vkládá nakládanou zeleninu, čerstvou okurku, volské oko usmažené přímo před mýma očima a vše zakápne sojovou omáčkou a zapráší pepřem. Čili? Ukazuje na ta pekelně červená zrníčka.

„Ne, děkuji," kroutím hlavou. Tolik si pochutnávám, že se v ten samý den objevím u stánku ještě dvakrát. Paní se jenom usmívá a bagetu naplní mnohem poctivěji. Zajímavý je způsob jejího servírování. Zabalí ji do kousku novin a přetáhne gumičkou.

Na pečivo jsou Vietnamci vůbec odborníci. Nejen že tady mají úžasně křupavé pečivo, ale dokonce i cukrárny. Já naprosto miluji sladké, a proto se tady doslova přecpávám a chci všechno ochutnávat. První čtyři dny vlastně nedělám nic jiného.

Z Kambodži jsem přijela pořádně vyhládlá. S blížícím se večerem už to na tržišti vře. Připravují se polévky, rozpalují grily, pultíky se plní čerstvými rybami a mořskými potvorami, které už čekají na hladové strávníky. Už nyní vím, že ve Vietnamu se mi bude rozhodně líbit! Do Asie jsem přece přijela JÍST, meditovat a milovat!

Michaela Bugrisová, bugrisova@gmail.com