O podzemní tajné nacistické továrně Richard u Litoměřic toho bylo napsáno již mnoho. Není potřeba to více komentovat. Každý si udělá svůj úsudek. Jsem jeden z mnoha, kterého tato záhada oslovila, a tak jsem se rozhodl, že se pokusím zjistit k dané problematice více.

Začal jsem pročítat stránky na internetu a navštívil místní knihovny. Nejvíce v této problematice učinil Roman Gazsi, který na svých stránkách richard-1.com nedal zapomenout této záhadě, a myslím, že díky Romanovi se o této události ví nejvíce, za což mu patří veliký dík.

Tak to vypadá v podzemní továrně Richard: 

Rozhodl jsem se navštívit mnoho různých archivů v naší republice ve všech možných ministerstvech, která mají něco společného s Richardem. Abych tím vyplnil mezery chybějící v této záhadě. Jeden ze zajímavých momentů bylo nalezení záznamu v Mosteckém archivu báňařů o ročních statistikách z let 1947-63, kde bylo psáno, že se koncem 50. let minulého století vytvořil únikový východ z takzvaných Čížkovic směrem k obci Michalovice v délce asi 120 metrů delší šikmé a svážné trasy.

V těchto statistikách byla jen jedna zmínka o odstřelu (r. 1951), a to kvůli bezpečnosti, jinak se o odstřelech vůbec nezmiňují.

Asi ten nejzajímavější objev bylo nalezení takzvaného Likvidačního plánu Richardu z let 1963-64, kdy lom patřil Cementárně Čížkovice. Tento likvidační plán hledá již mnoho let spousta badatelů. Našel jsem ho náhodou oslovením vnuka bývalého střelmistra z cementárny. Jedná se o důležitý dokument. Avšak ani v tomto dokumentu není ani čárky o likvidaci lomu v podobě odstřelů. Na mapě je vytyčeno, kde se co zazdí a zasype (větrací šachty), dále odvoz všech kolejnic z Richardu.

Vše doprovází třístránkový text likvidace v podobě harmonogramu, počínaje datem 31. 10 1963 - 1. 10. 1964. Poté následuje žádost armády VÚ 6198 Litoměřice o možnosti povolení vstupu do Richardu. Stojí zde, že je nutné stále udržovat lom v nezávadném a použivatelném stavu. Avšak snímky vojáků z let 1964-65 už vykazují známky destrukce, a to hlavně levé části Richardu I.

Poslední video z nacistické továrny Richard  Zdroj: YouTube.com/badatele.net

Pokud tedy v Richardu došlo k odstřelům levé části Richardu I., nutno připomenout, že by to bylo ještě před otevřením dolu pro těžbu v čížkovické cementárně, a tedy zaměstnanci o tom vůbec nemuseli vědět . Nikdo z dotazovaných bývalých zaměstnanců cementárny se o levé části nezmiňuje, pravděpodobně ji vůbec nepoužívali. Pokud hovořili o Richardu, tak většinou měli na mysli důl Čížkovice. Richard používali jen jako dopravní a únikovou cestu, a to jen prostory kolem chodeb C a D. Jako únikovou cestu ho používalo i úložiště.

Po likvidaci dolu ovšem byl průchod u úložiště do Richardu zazděn, protože se již nedal používat. Zde je zajímavé, že při likvidaci všichni stále používají v podstatě předválečnou mapu Richardu I. bez propojení s Richardem II. a bez čížkovické těžby. Úplně předválečná mapa to však není, protože už jsou tam německé úpravy vchodu C a D.

Co se týče informací dotazovaných bývalých zaměstnanců a jejich potomků, tak je velice zvláštní, že všichni uvádějí rok 1965, kdy příslušníci StB navštívili byty a domy rodin uvedených zaměstnanců. Po důkladné bytové prohlídce odnesli naprosto vše, co se týkalo Richardu - fotografie, mapy a poznámky. Tato událost se odehrála také u vojáků, kteří od roku 1945 sloužili v Richardu. Příkladem mohou být pánové Růžička, Škobis a Kyrály, ten byl ještě navíc čtyři roky vězněn na Mírově. Dle slov jeho syna, žijícího v Klatovech, bylo otci odcizeno StB větší množství fotografií a map, které dostal od ruského důstojníka po válce.

Syn Kyrályho vzpomínal, že jeho otec nikdy o závalech také nehovořil. Syn pana Růžičky žijící v Belgii mluvil o dvou závalech. Jeden z nich měl být někde na začátku Richardu a měl vést směrem ke starému lomu.

Pokud se ještě vrátím k výpovědím vězňů a nuceně nasazených, které jsou právě ze 60. let minulého století ve velkém množství uloženy v Praze v archivu bezpečnostních složek, tak z tohoto počtu několika stovek výpovědí jsou zhruba čtyři zajímavé svým obsahem. Zmiňují se o možné výrobě raket V1 a V2. Pokusil jsem se najít pozůstalé na jejich staré adrese a zjistil, že vůbec neodpovídají trvalému pobytu, anebo jména jsou zkreslená. Stejně tak i informace, že při stavbě nových mrazíren mělo dojít k odkrytí tajných štol Richardu. Nic z těchto informací se nepotvrdilo.

Fotografie jako důkaz

Myslím, že tím je důkazů už tolik, že můžeme říci, že do roku 1964 byla levá část skutečně normálně přístupná. To dokazují i fotografie, které jsem dostal od Václava Bilického, který jako hlavní pyrotechnik tehdejší policie vedl průzkumné vrty Československé televize v roce 1989. Na snímcích jsou patrné stopy po dětských kopačkách a vojenských botách z 50. a 60. let minulého století. Také žádný z pamětníků a jejich dětí nikdy nehovořil, že by viděl nebo slyšel odstřely. Je zajímavé, že právě vrt Čs. TV byl vrtán do levé části, kde kdysi údajně byla trojice vojáků, kteří značnou mírou přispěli k nafouknutí záhady Richard.

Trochu zvláštní vytváření záhady takzvané neprozkoumané levé části Richardu. Myslím, že ještě dnes by měl režisér toho dokumentu co vysvětlovat, stejně jako trojice vojáků z let 1964, kdy se jejich výpovědi značně rozcházejí, nehledě na fakt, že dva z nich měli pletky s StB (jak jsem zjistil v archivu bezpečnostních složek v Praze).

Podzemní nacistická továrna Richard - výprava č.5 - Galbytour 17.2.2018  Zdroj: YouTube.com/Výlety , podzemí a Urbex - Galbytour

Stejný příběh oněch vojáků se totiž měl odehrát již v roce 1958 jen s tím rozdílem, že se tam nenašel archiv vězňů z Holandska a Francie, ale archiv udavačů gestapa. Pátral jsem tedy ve vojenském archivu v Praze a žádnou takovou výjimečnou událost jsem tam nenašel ani z roku 1958 a ani o deset let později. Dost možná se mohlo jednat o individuální akci určité skupiny vojáků z kasáren pod Radobýlem, kdy tato skupina prováděla trhací práce v podzemí bez povolení, i když se našel doklad z roku 1965, ve kterém stojí, že VÚ 6198 Litoměřice žádá povolení o vstup, které opravdu nakonec dostává.

Je možné, že právě ženijní jednotka vybavená ostrou trhací municí mohla trénovat v podzemí odstřely. Doklad na tuto činnost chybí a pokud tomu tak opravdu bylo, myslím, že to nebylo úplně legální, již vzhledem k bezpečnosti práce. Možná právě na základě uvedených nálezů trojice vojáků základní služby (rok 1964-65 Záveský, Pfefr a Pohořelý) v podobě kartoték, se o celou věc poté zajímala státní bezpečnost.

Další možností a také logickým vysvětlením je to, že StB měla v Richardu zálohu či další pokračování operace Neptun, aneb Černé a Čertovo jezero na Šumavě. Richard v tomto směru nebyl dotažen do konce. Třeba to už ani nebylo potřeba. Vždyť tato operace byla vyvolána promlčením nacistických zločinů 20 let po válce. Proto také údajné nálezy karet vězňů z Holandska a Francie trojicí vojáků základní služby. Kdo více také neměl Němce rád.

Na celé věci je zajímavé, že krátce po válce cementárna Čížkovice převzala celý lom a až do svého konce působení nic podobného nenašla. Jak jsem již psal, není ani čárky v archivech daného vojenského útvaru a ani nikde jinde. Zajímavé také bylo vyprávění dosud žijících dcer pana Foreta, který v lomu pracoval jak před II. sv. válkou, tak až do jeho uzavření v roce 1963, kdy se vůbec o takových materiálech nezmínil. Což by jistě ke své zbožné povaze učinil a myslím, že nejen on, ale i dalších 50 lidí, kteří pracovali pro Čížkovice v lomu. Zkrátka bylo to další možné použitelné místo pro akci StB proti Západnímu Německu.

Zajímavý moment z vyprávění nejstarší dcery pana Foreta byl ten, když hovořila o zvláštním závalu na pravé straně trasy D někde na začátku, o kterém otec vyprávěl, že jistě před válkou nebyl. Jedná se o místo celkem stabilní, což se o levé straně Richardu I. říci nedá. Ta je oddělena zlomem, kde místy není ani vápenec, je tam jílová břidlice a jílovce. Zde docházelo, dochází a bude docházet k častým sesuvům. To byl také jeden z důvodů ukončení těžby cementárny Čížkovice.

Tajemství zůstávají

Nemyslím si tedy po všech zjištěných faktech a vyprávění, že by levá část Richardu I. uchovávala nějaké nacistické či jiné tajemství. I když je fakt, že není standardní a zcela běžné takto lom, tedy jistou jeho část, likvidovat odstřely. V některých místech odstřelů se podařilo najít střelecké šňůry naší poválečné armády. Což jen potvrzuje tajnou akci našich rudých předků.

Zajímavá část by mohla být štola č. 95. Tato štola by mohla odpovídat právě závalu, o kterém dcerám vyprávěl pan Foret. V těchto místech měl být realizován takzvaný vchod E, kde se měla nacházet kotelna dle mapy realizace z října 1944. V sadu v místech vyústění možného vchodu je ještě dnes zvláštní průlez do hloubky 27 metrů. Je sestaven z cihel a odpovídá materiálem z doby stavby větracích šachet z konce 19. století. Dno průlezu má zvláštně zavalený či nedodělaný cihlový vchod. Také z leteckých snímků z Anglie je patrné, že v místech možného vstupu do uvedeného vchodu E byl terén opracovaný. Průlez není zaznamenán na žádné mapě, i když, jak jsem již uvedl, odpovídá stavbě ostatních větracích šachet z konce 19. století.

Avšak i toto, myslím, poslední tajemství bude zanedlouho zjištěno. Tuto část Richardu si převzalo pro další účely úložiště pro ukládání odpadu. Tak tato štola bude vyčištěna a tím také zjištěno, zda tu byla opravdu štola vedoucí ke kotelně a také další východ z Richardu. Závěrem bych chtěl sdělit čtenářům a nadšencům historie, ke kterým se také hlásím, že Richard měl být zkrátka využit na další poválečnou propagandu. Je na místě spíš vzpomenout na vysoký počet mrtvých dělníků a vězňů. Také připomenout poslední pracovní tábor, který nebyl osvobozen, ale rozpuštěn. V neposlední řadě se snad už podaří vytvořit pietní zasloužené místo této smutné podzemní továrně.

Tomáš Rotbauer