Před více než měsícem jste přijela do Keni a máte za sebou již pětiměsíční pobyt v Ugandě. Stalo se za tu dobu něco, co byste ani po předchozí zkušenosti s Ugandou nečekala?
close
zoom_in
Ano, je toho více. V první řadě je to bezpečnost. Byla jsem několikrát upozorněna, že nemám nikomu cizímu věřit. Jeden mě totiž může zabavit, zatímco mě druhý okrádá. To souvisí s bezpečností, která tu není moc dobrá. Je tu hodně korupce, včetně veřejných složek, jako je policie. Aby se krádež vyřešila, musíte policii zaplatit, jinak nepřijede. Podobnou zkušenost mám i z Ugandy, kdy napadli našeho kolegu, ale nejdříve jsme jim museli zaplatit oběd, aby vůbec začali pracovat.
Další jsou lidi. Jako běloška se setkávám s tím, že lidé automaticky předpokládají, že mám hodně peněz a zaplatím jim třeba cestu matatu (mikrobus) nebo jídlo. Stalo se mi, že jsem se jednou zmínila, že jedu do města na oběd. Člověk, který s námi šel, očekával pozvání nebo peníze na jídlo. Bylo pak složitější mu vysvětlovat, že mu nic nedám. Keňané jsou totiž velice společenští a jsou zvyklí na to, že pokud se před nimi zmíníte o jídle v době oběda nebo večeře, znamená to, že je zvete nebo jim dáte peníze, aby si jídlo koupili sami.
close
zoom_in
Kromě toho se mi také stalo, že jsem kamarádku pozvala na večeři a prostřednictvím sociální sítě se o tom dozvěděla její rodina. Nabyli dojmu, že když může jíst v hotelové restauraci, že má dost peněz a hned jí všichni volali, aby jim finančně vypomohla. Dost mě to překvapilo.
Ale myslím si, že každá země má něco, co se nám, cizincům, zdá špatné nebo minimálně k zamyšlení. Na druhou stranu jsou Keňané oproti nám více usměvaví, mají mnohem lepší vztahy s rodinou, protože to je pro ně prioritní, a hlavně se méně stresují, což je možná spojené i s tím, že nejsou tak zaměřeni na dodržování času smluvených schůzek. Pokud se tedy s někým domluvíte na konkrétní čas, může se stát, že přijde třeba o půl hodiny či hodinu pozdě. Čas totiž není prioritní.
Zmínila jste, že pro Keňany je nejdůležitější rodina a vzájemné vztahy. Jak vůbec taková tradiční rodina vypadá?
Místní lidé si potrpí na velkou rodinu, takže je tu normální, že rodiny mají i více jak pět dětí, někde i přes deset. Navíc je tu normální a legální polygamie. Muži mohou mít i tři manželky a nikoho to netrápí. Avšak podmínkou je, aby každá žena měla svůj vlastní dům.
Stejně jako u nás se i zde můžete setkat s neúplnými rodinami, což je však většinou způsobeno úmrtím jednoho z rodičů na HIV/AIDS či jinou nemoc. Pokud děti přijdou o oba rodiče, starost o ně přechází na prarodiče či příbuzné. Pro prarodiče je to samozřejmě těžší vzhledem k věku, když se mají starat o malé děti.
Domácí práce spadají do kompetence ženy a dětí, hlavně dívek. Můžete tedy potkat ženy tahající dřevo na oheň či vodu v barelech. Většinu věcí nosí na hlavě, protože jsou tak zvyklé a také se jim tím uvolní ruce pro držení potomka či dalších věcí, které musejí donést domů. Děti se tu také nosí v šátcích. Můžete tedy vidět už i pětileté děti, jak mají na zádech svého mladšího sourozence.
Říkáte, že starost o děti a domácnost připadá na ženu, co tedy dělají muži?
Mnoho mužů je během dne v práci, přičemž pracují na všech možných pozicích ve všech různých odvětvích. Keňa je z více než 70 % zaměřena na zemědělství, takže většina lidí pracuje jako farmáři či na různých plantážích, a to od čajových přes bavlníkové až po kávovníkové. V okolí Viktoriina jezera pracuje nejvíce mužů jako rybáři. Hodně lidí se živí prodejem, a to od oblečení až po plodiny z jejich zahrad, které nabízejí na místních trzích. Další část mužské populace se živí jako řidiči matatu, tuktuků (vozidlo o třech kolech se střechou, známé z asijských zemí) či bodaboda (motorky). Avšak setkáte se i s typy mužů, kteří jen tak posedávají pod stromy a klábosí či upíjí alkoholické nápoje klidně i od časného rána, zatímco jejich manželky doma pracují. Ale s podobnými typy lidí se setkáte i u nás.
HANA MASAŘÍKOVÁ, MARCELA KREJČÍ
