Pro začátek cesty zvolila expedice brněnské náměstí Svobody. Následovala zastávka v levandulové farmě na jihu Moravy, trasou výprava pokračovala bez větších problémů.

„Občas jsme hledali kemp na přespání, protože jsme zmokli. Měli jsme nějaké drobné defekty na handbicích, dva dny před příjezdem do Říma se nám zlomila oj na karavanu, museli jsme ji svařit. V Rakousku nás zase dostihla taková bouřka, že se najednou ochladilo skoro o třicet stupňů,“ popisuje Petřvalský úvodní peripetie.

Do italské metropole se jim však povedlo dorazit přesně podle plánu. Do Vatikánu přijeli v úterý, ve středu se zúčastnili audience u papeže Františka. „Na rozdíl od prvního setkání před dvaceti lety jsem si teď se Svatým otcem popovídal o dost méně, mluvil totiž výhradně italsky. S Janem Pavlem II. jsme kdysi mluvili lámanou polštinou smíchanou s češtinou,“ vzpomíná paraplegik z jihu Moravy.

Půlroční příprava setkání 

Současnému papeži přivezl Petřvalský na památku placku expedice, na oplátku od něj dostal malý dárek. Setkání připravoval handbiker téměř půl roku.

„Komunikoval jsem nejdříve s velvyslanectvím, kde jsme se později domlouvali především s ohledem na to, jaká byla aktuální situace kolem koronaviru. Těšil jsem se, ale byl jsem z celé expedice hlavně nervózní, protože jsme do poslední chvíle na sto procent nevěděli, jestli vůbec odjedeme,“ přiznává usměvavý sportovec.

Nyní se Petřvalský těší hlavně na zasloužený odpočinek a rodinu. Zároveň připouští problémy s rukama, konkrétně karpálními tunely. „Kolo už letos nechci ani vidět. Každý rok pořádám cyklistické závody doma v Žeravicích, další v Buchlovicích, kterých se účastní někdy i tři stovky cyklistů. Hlavně se těším na rodinu, děti už začínají pomalu dorůstat do věku, kdy doma víc nejsou než naopak, takže si je chci ještě pořádně užít,“ konstatuje Petřvalský.