Proto jsem vybrala tři v okruhu dvaceti tří kilometrů. Rozhledny z projektu několika obcí, které se rozhodly vybudovat šest stejných staveb pro zvýšení turistické atraktivity. Trasa začíná tam, kde nás vyvezl autobus na Rasové, u motorestu.

Nasadit helmu a jedeme. Malý kousek cesty jsme museli absolvovat po „padesátce", než nás navedla na zelenou turistickou trasu. Sjeli jsme lesíkem nad Bystřici pod Lopeníkem a už na začátku cesty nás čeká první výhled z dřevěné věže. Rozhledna Pod Vojanskú. Je z ní krásný výhled na bánovské kopce až k Uherskému Brodu. Jen při lezení dolů je třeba dávat pozor, schodiště je příkré.

K dalšímu bodu našeho výletu už je to ale pěkný kus cesty, takže se vydáváme vstříc kraji pod Lopeníkem. Za Bystřicí přejíždíme hlavní tah na Slovensko a jedeme po okresce směr Lopeník. V lese vedle nás je studánka, které se říká Dobrá voda. Leží v místě zvaném Sedm bratrů. Váže se k němu pověst o bratrech, kteří zavraždili svého otce a zakopali jej v lese. Příroda je však potrestala sama, devátou noc do nich v onom lese udeřil blesk.

My však jedeme dál a kousek před vesnicí odbočujeme vpravo, kde navazujeme opět na turistickou stezku. Tentokrát červenou. Zhruba pět kilometrů jedeme převážně lesíkem, což je v horkém počasí příjemné, zvlášť, když první polovinu cesty musíme šlapat do kopce, než dosáhneme Studeného vrchu. Odtud už zase sjíždíme z kopce a dorazíme až k dalšímu cíli. Tentokrát k rozhledně zvané U Křížku. U všech třech dřevostaveb je také posezení, čehož tentokrát využíváme a vybalujeme svačiny. Horko už zmírňuje vítr, který s sebou přivál také mraky. Začíná být příjemně.

Opodál odpočívají turisté s krosnami a my se po krátké přestávce vydáváme k poslední vyhlídce. Pokračujeme stále po červené, ta nás dovede tam, kam je třeba. Cesta je i přes mírné stoupání příjemná, od Dubiny k rozcestí jedeme z kopečka, k rozhledně po louce zase šlapeme do pedálů. Poslední cíl, rozhledna Obecnice, stojí před námi.

Když vylezeme na další třináctimetrovou dřevěnou věž, rozprostírá se nám Uherskobrodsko jako na dlani. Vzhledem k pokročilejší hodině má slunce jemnější světlo a protilehlé kopce zalévá teplými tóny. Když jsme se dostatečně pokochali, nasedli jsme na kola a rozjeli se směrem Strání.

Dá se jet i po silnici, ale pro klidnější jízdu je lepší zvolit trasu, která od rozcestí vede lesem kolem rybníku Žabka. To už se nedržíme červené, kousek za rozcestím jsme odbočili z trasy směrem doleva. Když je tak krásný den, napadlo nás, že by bylo příjemné se osvěžit. Přírodnímu koupání moc neholdujeme, takže rybník jsme jen přejeli a zamířili jsme na koupaliště v Květné.

Pokud někdo přemýšlí, co se zbylým časem, v této dědince se nabízí také návštěva místních skláren. Jsou tady dvoje. Jedny velké, s 220letou tradicí, jedny menší, rodinné. V obou je ale po předchozí domluvě možná prohlídka. My už jsme sklárny navštívili v minulosti, takže po dostatečném osvěžení v bazénu se rozhodujeme, kde se ubytujeme. A taky najíme. Možností je tady několik.

Tipy z cesty

• Pokud se na cestu vydáte v tomto období, doporučuji vzít s sebou repelent. Velká část trasy je v lesích.

• Trasa vede hlavně po loukách, lesích a šotolinách, je tedy vhodná pro horská kola.

• Na Velkém Lopeníku se tyčí další rozhledna. Pokud se zdá 23 kilometrů málo, je možné si prodloužit trasu ještě o tuhle 22metrovou vyhlídku.

• Výlet lze prodloužit také o další cíle v blízkém okolí této trasy totiž leží pět studánek. Všechny nabízejí pramenitou pitnou vodu.

• Koupání se nabízí buď v rybníku Žabka, který leží na kopci u Strání, nebo na koupališti v Květné.

• V těchto dvou obcích se dá také pohodlně přečkat noc. Ve Strání například v penzionu Zámeček, Květná poskytuje možnost přespání na ubytovně v areálu tamní dělnické tělovýchovné jednoty.

Autor: KAROLÍNA PEŘESTÁ