Na Pacayu jsem se chtěl podívat už dávno, říká oceněný fotograf Martin Holik

V novinářské soutěži zaměřené na fotografii Slovak Press Photo jste se umístil na třetím místě. Jaké snímky porota ocenila?
Šlo o soubor, jenž dokumentuje okolí sopky Pacaya v Guatemale. Je jedna z nejaktivnějších na světě a soptila krátce před tím, než jsem tam přijel. V jejím okolí proto byla vylitá láva, všude byl popel. Pokaždé, když je vulkán aktivní, evakuuje tamní vláda přilehlé vesnice. Na lidech bylo vidět, že mají strach a celkově tam byla depresivní atmosféra. Obyvatelé jsou sice zvyklí, že se to jednou za čas stane, ale pochopitelně je to pro ně velká psychická zátěž. Prakticky to vypadá tak, že zazní siréna a oni se sbalí a odejdou. Za týden se pak zase vrátí a odstraňují škody. Přijel jsem tam v době, kdy se zrovna vraceli do svých domovů. Procházel a projížděl jsme okolí sopky a všechno fotil.

Tuto dobu jste si vybral záměrně nebo to byla náhoda?
Cestu do Guatemaly jsem měl naplánovanou měsíce předem. Asi dva týdny před odletem začal vulkán chrlit popel, ale ještě jsem se tam dostal. Na Pacayu jsem se chtěl podívat už dávno. Je to nejlépe schůdná sopka a dá se na ní dobře dostat. Celá oblast je posetá vulkány. Už v období kolonizace tamní město Antigua téměř srovnalo se zemí zemětřesení, které bylo vyvoláno sopečnou erupcí. Je to vidět i na některých památkách, jejíchž zdivo je rozpůlené trhlinou.

Kolik podobných exotických výprav už jste podniknul?
Už dříve jsem fotil pro neziskové organizace v zahraničí. Doslal jsem se třeba do Albánie, Kambodži nebo do Izraele. Dlouho jsem také jezdil do romských osad na Slovensko.

Kdy jste začal fotit reportážní a dokumentární fotografie?
Fotím už od osmnácti let. Nejprve jsem fotil pro různá média a poté jsem začal fotit svatby. Před třemi lety jsem pak nastoupil na Institut tvůrčí fotografie v Opavě, což mě posunulo dál. V té době jsem si začal uvědomovat, co všechno se s fotkou dá dělat. Že nemusím zůstal jen u reportáže, ale věnovat se tématu dlouhodoběji. Snažil jsem se pochopit problematiku a nedívat se na věc jen z jednoho úhlu pohledu. Například, když jsem jel po Izraele, chtěl jsem fotit především židovské osadníky a jejich život. Problematika palestinského obyvatelstva mě příliš nezajímal. Nakonec mi ale tamní pobyt otevřel oči a uvědomil jsem si, že problém je na obou stranách a nic není jen černobílé.

Jde vám tedy o to, abyste se k tématu mohl vrátit?
Přesně tak. U Guatemaly to sice teď možné není, protože nevím, kdy se tam znovu podívám, ale jinak mi jde právě o tohle. Proto se snažím hledat téma, které nezachytím během několika dnů, ale musím proniknou k jádru věci. Vlastně už nejde o reportáž, ale spíše o dokument. Dokonce jsem se dvě kamarády na tom principu založil sdružení noba.collective. Dali jsme si za cíl věnovat se právě dlouhodobým tématům, která pochopíme a vracíme se k nim. Tím jsme se chtěli odlišit od klasických reportážních fotografů. Máme už spuštěný i web http://cz.nobacollectve.com/, který pomalu plníme.

Čemu se nyní věnujete?
V současnosti mi hodně času zabírají právě svatby, ale přes zimu se snažím vždycky někam vyjet. Spolupracuji s neziskovými organizacemi, které mají v zajímavých destinacích pobočku. Nabídnu jim, že jim vytvořím fotografie a ony mi zprostředkují kontakt na člověka, který mi v destinaci pomůže, provede mě, seznámí s lidmi, které pak mohu fotit.