„Když jsem viděla, co se v Paříži stalo v pátek, nemohlo mě ani nic jiného napadnout. Kdybych teď měla před dovolenou a měla do Paříže odjet, tak nepojedu. Možná třeba za rok, těžko říci, jaká bude situace. Pokud bych si teď měla vybrat, kam jet, asi bych volila Řím,“ říká. Paříž jako taková, tedy památky, kterými se chlubí, je podle Michaely Žákové nádherná. „Památky ano, ale jinak je to město hodně národností, značného nepořádku a k vidění je tu opravdu obrovská škála sociálních vrstev. Tím, že nás ale průvodce bral na vyhlášená a nejhezčí místa Paříže, tak se mi tam samozřejmě líbilo. Z mého pohledu je tam ale opravdu hodně lidí, obrovský provoz,“ hodnotí.

Strach pocítila po pátečním útoku i Dana Stieblerová z Prachatic. Ta se do Paříže podívala letos v červenci. „Byl to zvláštní pocit, když si uvědomím, že jsem tam v létě byla. Za sebe můžu říci, že jsem ráda, že už jsem se do Paříže podívala, protože za této situace se tam v nejbližší době znovu nevypravím,“ poznamenala.

Francii několikrát navštívil i čkyňský fotograf Vladislav Hošek. „Přímo Paříž jsem nikdy nenavštívil, většinou jsem se pohyboval na jihu, fotil jsem hlavně v Savojských alpách, kam jsem i jezdil na lyže. Celkově, pokud hodnotím jih Francie, tak je to krásná země, ale je tam třeba hodně lidí z Maroka a dalších národností a poměrně velká kriminalita. V současné době jezdím spíše na východ od naší republiky. Paradoxně, doba, kdy se tradovalo, že na východě to může být nebezpečné, se úplně mění. Na východě, konkrétně třeba v Kyrgyzstánu, kde se mi opravdu líbí, je to naprosto pohodové. Přitom je to muslimský stát. Musím říci, že jsou tam fajn lidi, pohodoví, pohostinní. Je to země klidu, pohody, hor a barev, takže jako fotografovi se mi tam opravdu moc líbí. Už v květnu se tam chci vrátit,“ uvedl Vladislav Hošek.

Západní Evropu už vynechává řadu let i cestovatel Karel Matějka, starosta Strunkovic nad Blanicí. „Konkrétně Paříž jsem navštívil v letech 1990 nebo 1991. Osobně dávám větší přednost východním zemím, jako je Kazachstán nebo Kyrgyzstán. Jsou to neuvěřitelně krásné země a hlavně pohostinní lidé, kteří v nich žijí. Rozhodně mi nepřijdou nijak nebezpečné,“ vysvětlil Karel Matějka se slovy, že nebezpečí může samozřejmě potkat člověka kdykoli. „My se obvykle pohybujeme spíše po menších vesnicích a podobně a tam pocit strachu nemáme,“ dodal.