Letenky, ubytování a celý itinerář si chystá sama. Navíc za zlomek ceny. Její cestopisy „za Kačku“ pak čtou tisíce lidí. Řadu z nich tak inspiruje k podobným cestám. „Vyhrát nebo dostat jako dárek konkrétní zájezd za padesát tisíc? Z toho bych popravdě moc radost neměla. Já si potřebuji naplánovat všechno sama, sestavit itinerář, doslova jej našlapat dojmy a zážitky.

Prostě danou lokalitu zažít za ‚pár Kaček‘ a přitom na maximum. Cítit se svobodná, režírovat každý den, lehce improvizovat a z dané destinace ochutnat vše, co lze. Radši bych na tuto výhru řekla, dejte mi těch padesát tisíc a já za to procestuji půlku světa,“ směje se Ostrá, která pracuje jako  mluvčí v Nemocnici Blansko.

Kdy jste se vlastně do cestování pořádně obula?
Je to asi šest let. Ležela jsem doma naprosto nesamostatná po operaci kolene a přemýšlela nad tím, že už třeba nikdy chodit nebudu a že si třeba už své dětské sny nikdy nesplním. Taky nad tím, že to nejsilnější v mých vzpomínkách byly právě moje cesty, které jsem do úrazu stihla zrealizovat.

Jak se správně říká – investice do vzdělání a cestování jsou jediné, které vám nikdy nikdo nevezme, a jejich hodnota časem neklesá, naopak. A přesně tak to bylo a je. Nepamatuji si, co jsem si koupila před rokem nebo před měsícem, nepamatuji si ani vánoční nebo narozeninové dárky. Ale každou svoji cestu mám v hlavě do posledního detailu.

Kam jste se chtěla podívat? Která země vás přitahovala nejvíc?
Měla jsem vždy velký sen - Mexiko. No a tehdy bez možnosti jít sama i na WC jsem si slíbila, že jestli se to někdy zlepší a jestli dostanu úrazovou pojistku ve výši, která by na tuto cestu stačila, prostě tu cestu dám. A to se stalo. Rozchodila jsem úraz a revizní lékař vyčíslil můj úraz přesně na částku, kterou jsem si stanovila jako nezbytný rozpočet na tuto cestu.

Bylo rozhodnuté. Ještě ten den jsem obvolala kamarádky a do týdne kupovala letenky. A to byl vlastně prvotní impuls k mému cestování „za Kačku“. Nakonec jsem kvůli bezpečnosti vyměnila Mexiko za Kubu, ale i tak to byla životní cesta. Od začátku jsem chtěla putovat na vlastní pěst, bez cestovky, procestovat celou zemi křížem krážem a místo povalování se ve Varaderu nasát atmosféru každého kousku kubánské hlíny. To se povedlo.

Kateřina Ostrá
• O ní: Je jí osmatřicet let a v minulosti pracovala jako zdravotní sestra. Později působila na pozici datamanažerky klinických studií. Vyzkoušela si i práci v novinách. Posledních devět let je tiskovou mluvčí Nemocnice Blansko a vedoucí jejího projektu Nemocvična. Bydlí v Bořitově, má čtrnáctiletého syna, psa a dva kocoury.
• Jak odpočívá: Nemá ráda slovo odpočinek. Největší relax pro ni je diář našlapaný po strop.
• Kde se ráda prochází: Na Starém Blansku. Má ráda tamní výhled na město na dece s kyblíkem vanilkové zmrzliny a dobrou knížkou.
• Oblíbený podnik: Nemocvična, kavárna Coco a statek Samsara na Klepačově.

Při pohledu na váš facebookový profil může řada lidí závidět. Vypadá to, že jste pořád na cestách v zahraničí.
Je to o tom, jaké si člověk stanoví priority. Nechci, aby to znělo jakkoli urážlivě. Někdo třeba je ochotný strávit deset dní na Vánoce doma. Péct cukroví, uklízet a dívat se na televizi. Já to mám jinak. Všechno volno – dovolenou, státní svátky a víkendy bezezbytku využívám na jediné. Na cestování. Vanilkové rohlíčky si upeču klidně v září, ale čtyři dny velikonočního volna prostě doma na pomlázku čekat nebudu.

Vždy si naplánuji jednu velkou cestu za rok a pak tak do desítky menších, víkendových tripů po Evropě. Maximálně se snažím využít svých pětadvacet dní dovolené, svátků a víkendů. Když si to člověk sečte, má za rok více než třetinu volných dní. Je na každém, jak je využije. Já cestuji a investuji do zážitků.

Snažíte se cestovat „za Kačku“. Jakým způsobem to funguje?
Je to kombinace mých toulavých bot, konkrétně žabek, vášně ve vyhledávání levných letenek a štěstí. Štěstí na lidi, kterými jsem obklopena. Na přátele a rodinu, kteří mají pro moje trhlé cestovní zkraty nejen pochopení, ale také mě v nich maximálně podporují. Ať už účastí na mých cestách, anebo naprostou podporou v běžném životě.

Levné letenky vyhledávám na cestovatelských portálech, samozřejmě s předstihem i několika měsíců. Jelikož se v tomto světě pohybuji dlouho, znám přesně ceny do jednotlivých destinací a dokážu velice rychle vyhodnotit opravdu akční letenku, nad jejímž nákupem se prostě nepřemýšlí. Ať je to Thajsko za 7 400 korun, nebo Rumunsko za 4,5 eura. Jakmile něco takového najdete, jde o minuty. A právě o zmíněné přátele, kterým stačí zavolat a oni s naprostou důvěrou řeknou: Jedu!

A ubytování?
S tím je to stejné. Dnes se dá doma od počítače naplánovat cesta kolem světa jako nic. Na počítači doma si prohlédnete pokojíček na rýžových terasách na Filipínách, pročtete recenze, zaplatíte a realita je přesně taková, jakou jste si objednali. Kromě Aljašky, Peru a transsibiřské magistrály, které jsou zatím mimo moje finanční možnosti, teď vysněný cíl nemám.

Mám jednoduché požadavky. Levná letenka, levná destinace, teplé klima, různorodá pestrá země plná fauny a flory. No a pokud jsou tam sloni, pak je rozhodnuto ve vteřině. Nepohrdnu ale ani opicemi, velrybami, želvami nebo gekony. To jsou cesty za exotikou, které dělám jednou za rok. Pak jsou ještě malé krátké tripy po Evropě a zde je to jen o levných letenkách. Myslím, že každá země má co nabídnout, a právě to, že nikdy nevím, na co kápnu, dělá z cest dobrodružství.

Kam byste se naopak nevypravila?
Asi nikdy bych nesnila o cestě do Rumunska. A když jsem koupila letenky za 4,5 eura, nenapadlo by mě, že je přede mnou jedna z vůbec nejkrásnějších evropských destinací. A i o tom cestování je. Překvapení, poznávání míst, která by mě normálně ani nenapadla. Nikdy necestuji sama, ráda své dojmy a vjemy sdílím s přáteli. Jen by mě zajímalo, kdo se mnou pojede na Ukrajinu.