Co vás jako první čekalo po příletu do Keni a jaké byly vaše dojmy z této země?
Jako první musí člověk absolvovat povinné administrativní kolečko kvůli vízům. Kromě teplotního šoku se vám také může stát, že si budete chtít v taxíku automaticky sednout na pravou stranu spolujezdce, ale zjistíte, že je tam volant. V Keni se totiž řídí vlevo. Když jsem se trochu vzpamatovala a spokojeně se usadila do sedačky, klid mě opět přešel. Ocitla jsem se totiž v chaosu místního dopravního provozu, kde si každý jezdí, jak chce. Kruhový objezd sestává s více než tří pruhů a vyhráno má ten, kdo je rychlejší. Pro řidiče autobusů i mikrobusů matatu není nic problém, ani předjíždění aut vjezdem na chodník.
close
zoom_in
Do Keni jsem přiletěla v období pokračujícího sucha, takže jsem musela řešit i problémy s vodou. Neměla jsem žádnou vodu na pití ani na toaletě, o teplé vodě ve sprše ani nemluvím. Nezbylo mi nic jiného, než se osprchovat studenou vodou z kýblu a vodu na pití si převařit či koupit balenou v obchodě, za což mě příroda moc nepochválí.
V Keni jste nyní více než čtrnáct dní, první týden jste strávila v hlavním městě Nairobi, kde se vám podařilo navštívit jeden z největších slumů v Africe. Jaké jsou vaše dojmy z této návštěvy?
Bydlela jsem vedle největšího afrického slumu Kibera, takže kromě klasických turistických atrakcí, jako je vyhlídková věž kongresového centra či železniční muzeum, jsem se mohla projít právě po tomto slumu. V malých „domečcích" s plechovou střechou se zde tísní mnohočlenné rodiny. Tyto domečky často vypadají, jako by svou stavbou neměli přežít první velký déšť. A to nemluvím o hygieně, jejíž úroveň je zde opravdu velmi nízká a snižuje se s narůstající teplotou ovzduší a suchem. Místní lidé trpí nedostatkem vody až do období dešťů, které je však následně může ohrozit záplavami.
Obyvateli slumu jsou lidé z různých částí Keni, kterým se v místě jejich předchozího bydliště nedařilo najít si práci, anebo měli jinou představu o tom, co chtějí dělat,
a proto se vydali do Nairobi, aby začali žít lépe. Bohužel výše nájmů a životní úroveň v Nairobi je nakonec dožene na okraj chudoby a do tohoto slumu, odkud je mnohem těžší dostat se zpátky. Existuje ale mnoho místních i zahraničních organizací, které se snaží těmto lidem pomáhat, a to formou volnočasových aktivit pro děti, výstavbou škol či podporou dětí ve vzdělávání.
close
zoom_in
Po týdnu jste se přesunula do malé vesničky Ajigo, kde budete během svého pobytu bydlet.
Ajigo leží kousek od Viktoriina jezera a zároveň blízko hranic s Ugandou, takže mě čekala téměř osmihodinová cesta napříč Keňou. Díky tomu jsem ale měla možnost vidět kromě nádherných hor a krásného výhledu, který se mi cestou po vysoko položených silnicích naskytl, také zebry. V Ugandě, kde jsem žila pět měsíců, jsou zebry jen v malém množství parků, takže v parku, který jsem navštívila, žádné nebyly. Také jsme projížděli mnoha vesnicemi, kde většinou místní pracují na plantážích s čajem.
Jaký je život v africké vesnici?
Nejhorší chvíle jsem zažívala prvních několik dní, kdy jsem si musela zvykat nejen na nové bydlení a rodinu, u které bydlím, ale hlavně na podmínky, které se od těch, ve kterých žiji doma, podstatně liší. To, že spím na matraci místo na posteli, by mi ani tak nevadilo, ale že je místo klasické toalety turecký záchod, na to si člověk už musí zvykat. Stejně jako na všudypřítomné tvorečky z hmyzí říše, jako jsou švábi, brouci, mouchy a dlouhonozí pavouci.
Ale nejhorší moment přišel ve chvíli, když začala v šestitisícovém litrovém barelu závratnou rychlostí docházet voda. Žiji totiž s rodinou, která má kromě pěti členů ještě krávu a slepice, které také potřebují pít. Měla jsem tedy každý den strach, zda se vůbec budu moct osprchovat. Navíc jsem si potřebovala vyprat, což mi bylo vzhledem k zásobám vody zakázáno. Naštěstí hned o víkendu začalo pro místní dlouho očekávané období dešťů, takže o doplnění vody bylo postaráno.
Do Keni jezdí lidé především za přírodou a zvířaty. Je Keňa tak krásná, jak nám tvrdí cestovní kanceláře ve svých prospektech?
Procházky po okolí patří mezi světlejší momenty mého pobytu v Africe, protože keňská příroda je opravdu nádherná a různorodá. Ve vyšších polohách jsou husté lesy, ale níže pouze menší porosty a sem tam nějaký ten strom. Zajímavější je však pozorovat, jak například rostou ananasy nebo zelené či žluté banány, které se od sebe kromě barvy liší i tím, jakým směrem rostou. Na zahradě nám například roste avokádo či mango.
Veselé jsou také chvíle, kdy jako běloch navštívím některou z místních škol. Děti na mě hned děti začnou pokřikovat „Munzugu – bělochu, jak se máš?" a pak se kolem mě semknou. A když se náhodou chceme s kolegy a dětmi společně vyfotit, hned je zajímá, jak fotka vypadá a nezapomenou na ni patřičně zapózovat.
