Pohádková, malebná, romantická, prostě nejkrásnější. Tak se nejčastěji mluví o východočeské přehradě na horním toku Labe. Není divu. Kdo by neznal hráz se dvěma bránami a ozdobnými věžičkami, nebo romanticky vypadající domek hrázného s nepřehlédnutelnou věží a cimbuřím.

Autorům se před sto lety povedlo zasadit do podkrkonošské přírody pohlednou stavbu. Přitom jejím hlavním cílem bylo ochránit území před velkou vodou. O její stavbě bylo rozhodnuto ještě za Rakousko-Uherska, po devastující povodni z roku 1897. V roce 1902 bylo vybráno místo 51,5 kilometru od pramene Labe.

Stavební povolení úřady vydaly roku 1908. „Nejprve byly navrženy a postaveny doprovodné stavby, jako například domek hrázného. Ten stál už v roce 1911,“ uvedl Viktor Blažek z Národního památkového ústavu v nedalekém Josefově.

Mezi prvními objekty dělníci vybudovali rovněž dva obtokové tunely, do kterých bylo svedeno Labe, aby řečiště zůstalo bez vody. „Stavba hráze se díky tomu pak odehrála téměř celá na suchu,“ upozornila Růžena Divecká z Povodí Labe. Přehrada měla být hotová v roce 1915, jenže v roce 1914 začala první světová válka. „Na stavbě pracovalo více než sto lidí, i cizinci, zkušení pracovníci. V létě 1914 jich musela většina na frontu,“ připomněla Divecká.

Stavba se výrazně zpomalila, ale nezastavila. V lednu 1917 absolvovala ještě neúplně dokončená přehrada první neplánovanou zatěžkávací zkoušku. Přišla novoroční povodeň. Přehrada se zcela zaplnila. Podle dobového tisku v ní bylo 8,5 milionů kubíků vody.

Největší vodní dílo své doby

Přes korunové přepady sice voda netekla (chybělo jí 12 centimetrů), ale šachtovým přelivem ano. „Místní lidé byli vyděšeni, někteří z údolí před velkou vodou prchali do vyšších míst, nicméně přehrada vydržela,“ zdůraznila Růžena Divecká. Potvrdilo se, že královédvorský pískovec, jako základní stavební materiál, byla správná volba.

Do provozu byla přehrada Les Království uvedená v roce 1919, zkolaudovaná byla až o rok později. V nově vzniklém Československu byla v té době největším vodním dílem. Hráz je v koruně 218 metrů dlouhá, její maximální výška je 41 metrů. V roce 1923 byla u přehrady postavená ještě malá vodní elektrárna.

Velkou vodu úspěšně zadržela přehrada několikrát. V letech 1925, 1981, 2003 se dokonce voda přelila přes velké oblouky, ale hráz odolala. V roce 2003 odolala i tzv. dvousetleté vodě. Neponičila ji ani povodeň v červnu 2013, kdy voda dosahovala v nádrži 323 metrů a 11 centimetrů, k bezpečnostním přelivům jí chybělo jen 29 centimetrů.

Turistické lákadlo

Brány s ozdobnými věžičkami a domek hrázného navíc udělaly z účelné stavby turisticky velmi vyhledávanou. A zřejmě jednu z nejfotografovanějších v kraji. Oprávněně se v roce 1964 stala národní technickou památkou a v roce 2010 národní kulturní památkou. „Autor Jaroslav Valečka dodal přehradě krásnou architektonickou tvář, která nás neustále oslovuje neotřelou krásnou a kterou dodnes obdivujeme,“ připomněl památkář Viktor Blažek.

Poslední dva roky ale musí lidé výlety na přehradu oželet. Kvůli obnově památkově chráněných objektů a dalším úpravám za zhruba 30 milionů korun. Povodí Labe se pustilo například do rekonstrukce obou bran, domu hrázného a šoupátkové věže. Chce přitom, aby vypadaly jako v době jejich vzniku. „Pokud jsou některé prvky znehodnocené, jsou vyměněny za repliky původních prvků,“ vysvětlil Štěpán Černý z Povodí Labe. Na vše přitom dohlíží památkáři.

Hotovo má být už na konci srpna. Pak si opět budou smět národní kulturní památku turisté fotografovat.