„Děti otázky musejí najít a správně na ně odpovědět. Když mají vyplněné všechny otázky a najdou indicie ke sloganu, tak jdou do slosování o ceny. Občas mají rodiče obavu, jestli tu nejsou divoká prasata, ale ty jsou dost plachá, nevíme tu teď o nich,“ vysvětluje vedoucí kukuřičného pole Blanka Volfová.

Do bludiště míří menší i větší dobrodruzi. Určené je těm od šesti let, ale přichází i menší. Projít bludištěm trvá přibližně čtyřicet minut.

 „Je to jednoletka, krmná kukuřice. Místní zemědělská organizace jí vyseje, my si vysekáme bludiště a po zavření areálu si kukuřici zase sklidí,“ přibližuje práci na poli Volfová, která vyrůstala na vsi a má k obilovinám blízký vztah.

„Tím, že děti přijdou na vesnici, tak si tu užijí přírodu. Mohou si i například zaskákat v klokaních botách. Nebo se vyřádí v hradu ze slámy se zabudovanými trampolínami. Tady si děti zasportují a rodiče odpočinou,“ říká Blanka Volfová.

Semknutí rodin

V kukuřičném areálu je podle jejích slov na děti pořád vidět. „Rodina si tu zapřemýšlí nad hádankami a myslím si, že tu jde i o takové semknutí rodin,“ přidává.

Na výlet dorazila v úterý Lucie Fialková s partnerem Zdeňkem ze Dvora Králové nad Labem. „Jsme tu pár minut, rozhlížíme se. Je to tady fajn. Byli jsme už v kukuřičném bludišti v Hradci Králové. Jinak tu máme čtyři děti,“ ukazuje s úsměvem na Ninu, Šimona, Matouše a Štěpána.