Když o jihomoravské sjezdovce ve vinařských Němčičkách psal rakouský časopis o lyžování, nechtěli výšce areálu 180 metrů nad mořem Rakušané věřit. „Považovali to za tiskovou chybu, a tak dopředu připsali jedničku. Pak to museli opravovat,“ usmívá se správce němčičského areálu Jaroslav Stávek.

Nyní mu zase volají naoko rozzlobení vlekaři z českých hor, že jim dělá problémy. Musejí totiž od lidí poslouchat, že jsou neschopní, když se v Němčičkách lyžuje na sněhu. Jen letos toho kromě veřejnosti využívá i zhruba patnáct set dětí, které se na 350 metrů dlouhém svahu učí lyžovat. „S našimi sedmiletými dvojčaty jezdíme do Němčiček už čtyři roky. Moc si to tam oblíbila, snad i více než sjezdovku v Rakousku. Jsme spokojení,“ chválí třeba Petra Šístková z Popic.

Jak šel čas se sjezdovkou v NěmčičkáchZdroj: Deník

Není divu. V moderním areálu, vybaveném sněhovými děly, rolbou, provozním centrem s občerstvením, půjčovnou vybavení, servisem a dalším zázemím, si lyžař může připadat skoro jako v Alpách. Nebýt holých vinohradů, sadů a polí kolem.

Sníh rozhrabovali vojáci s lopatkami, říká Stávek

Udělat lyžařský vlek v obci zaslíbené zemědělství v nejteplejším místě republiky? S na první pohled bláznivým nápadem přišla v roce 1985 skupina nadšených němčičských sportovců. V čele s Jaroslavem Stávkem. Jak říká, na začátku ale narazili. „Na stavební povolení musela tělovýchovná jednota získat souhlas od krajského svazu lyžařů. Povolení jsme ale nedostali. Nevěřili nám, že by lyžařský vlek mohl v naší lokalitě fungovat,“ přiznává Stávek.

O sjezdovce
* dolní část se nachází ve výšce 180 metrů nad mořem, jde tak o nejníže položený lyžařský areál ve střední Evropě
* délka svahu je 350 metrů, převýšení 60 metrů
* sjezdovka je zasněžovaná děly a upravovaná rolbou
* vlek POMA má přepravní kapacitu 500 osob za hodinu
* malé děti a začátečníci mají zdarma k dispozici 21 metrů dlouhý dopravníkový pás
* hlavní svah je osvětlený a umožňuje večerní lyžování
* v provozní budově je občerstvení, půjčovna lyžařského vybavení i servis

Nakonec sportovcům pomohlo zemědělské družstvo, které stavbu zastřešilo. A po dokončení vlek na severovýchodním svahu bezplatně předalo tělovýchovné jednotě, která ho provozuje dodnes. „Zpočátku vyvolávalo lyžování ve vinařském kraji takové nadšení, že ČSAD dokonce vypracovalo speciální lyžařský jízdní řád,“ vzpomíná už devětašedesátiletý šéf areálu.

Na úpravu sjezdovky se místo drahé rolby první tři zimy používal skútr. „Zapřáhli jsme za něj traverzu, a na menší nerovnosti to stačilo. Zapojili se také někteří lyžaři. Před koncem lyžování za jízdy zdarma pomáhali plužením upravit svah,“ popisuje pamětník.

Když napadlo víc sněhu, přišli na řadu vojáci. „Z mikulovských kasáren jich k nám přijela celá rota. A za pomoci vojenských lopatek ručně likvidovali nahrnuté velké hromady sněhu. Nakonec vojáci ušlapali celý svah lyžemi. Problém byl, že jsme nestačili doplňovat zásobu svařeného vína,“ směje se Stávek.

Jako zázemí musely nadšencům zpočátku stačit starší buňky. „Po čase se pod sjezdovkou objevil legendární autobus, který sloužil jako ohřívárna a převlékárna pro cvičitele,“ připomíná.

Instruktor Pavel Šilingr: Úspěch díky partě 

V jednasedmdesáti letech vyráží z domova v Hodoníně na třicet kilometrů vzdálenou sjezdovku v Němčičkách téměř denně. Pavel Šilingr tam děti učí lyžovat už dvacet let. „Kolikrát jsem tu sjezdovku sjel? Asi milionkrát. Každý den je to až osmdesátkrát,“ říká se smíchem v rozhovoru pro Deník.

Promiňte, ale kde pořád berete energii na každodenní práci s dětmi?
Celý život sportuji, lidi mi tipují o patnáct let méně. Možná ale jen ze zdvořilosti (úsměv). Navíc si u dětí pořád umím zjednat respekt.

Je ho třeba?
Určitě, děti jsou stále nevychovanější, ale to je (ne)výchovou jejich rodičů. Stačí, když vidím, jak s potomky mluví.

Jak se za dvacet let změnil zájem o lyžování v Němčičkách?
Nárůst sleduji hlavně v posledních třech letech. Je to díky dobré prezentaci a hlavně partě nadšených lidí, kteří se tady o areál starají. Díky tomu lze pak lyžovat i za této slabé zimy, která nám vyloženě nepřeje. Přesto ale máme umělý sníh po celé délce třísetpadesátimetrové sjezdovky.

Jezdíte si zalyžovat i jinam?
Ano, na různá místa. Do Itálie, Francie nebo Rakouska. Mám rád dlouhé sjezdovky, takže si to tam užívám. Snažím se někam vyrazit jednou až dvakrát ročně.