První svítící oblaka zaznamenali profesionální i amatérští astronomové před týdnem a doufají, že pro letošek nešlo o poslední podívanou.

„U nočních svítících oblak se totiž můžeme spolehnout na jediné: příznivé pozorovací období je od počátku června do konce července. To je ale vše, co k nim můžeme předpovědět. Vloni a předloni ovšem nebylo skoro nic a letos zatím 10. července, kdy byl výskyt oblak dobře pozorovatelný ráno ve tři hodiny," uvedl jesenický astronom Pavel Klásek.

„To však může být letos všechno. Nebo naopak se můžeme těšit ještě na několik dalších nocí," napínal zájemce o pozorování úchvatného jevu.

Světélkující modrobílá vlákna, tvarem připomínající běžně se vyskytující řasy, jsou viditelná za určitých podmínek a během velmi krátké doby, kdy ostatní oblaka jsou již temná.

„Jasná obloha, to je zásadní předpoklad, a slunce musí být nízko pod obzorem. Slunce totiž nasvětluje oblaky, které jsou ve velkých výškách, zatímco normální mraky dole a v tu chvíli ještě nejsou na sluníčku a nejsou skoro vidět," přibližoval základní konstelaci.

Ideální doba na pozorování: kolem 3. hodiny

Pozoruhodnou zářící strukturu je proto možné pozorovat jedině hned po západu slunce, mezi 22. a 23. hodinou, anebo ráno před východem slunce, ideálně kolem 3. hodiny.

Je to ovšem otázka maximálně patnácti, dvaceti minut, kvůli kterým je zájemce nucen nastavit si budík na dobu často nejhlubšího spánku.

Je také potřeba dívat se na správnou světovou stranu, aby amatérský pozorovatel pouze nemarnil čas.

„Večer na severozápad a ráno na jihovýchod," připomněl vedoucí hvězdárny.

Běžně ve Skandinávii, nyní i jižněji

Pro pozorování noční oblohy je vždy výhodnější vyrazit mimo město, dále od největšího světelného smogu, a nejlépe někam na kopec.

„Ale pokud se zadaří, je to celkem jasný úkaz, kvůli kterému není potřeba nikam cestovat. Doporučil bych spíše ráno, kdy je čistější obloha než večer," přidal astronom něco z cenných vlastních zkušeností.

Noční svítící mraky se objevují po staletí ve vyšších zeměpisných šířkách, ve Skandinávii, kolem slunovratu je možné vidět i jižněji.

Oblaka se vznášejí velmi vysoko, až ve výšce 80 kilometrů nad povrchem Země, a jsou složena z velmi malých krystalků ledu.

Spekuluje se o tom, že možnost pozorování světélkujících vláken i ve střední Evropě je jedním z příjemnějších následků globálního oteplování.

Noc plná padajících hvězd

Kdo letos neuspěje a tento meteorologický jev neuvidí na vlastní oči, nemusí zoufat.

Na letní obloze se vyskytne ještě další úchvatná podívaná: „Úplně stačí, lehnout si 10. a 11. srpna večer do trávy a ve tmě se dívat na padající hvězdy. Ale ne někde na zahrádce uprostřed města. Vyjet mimo město. Je to nádhera, která stojí za to," doporučil jesenický astronom, jak pod hvězdami prožít nezapomenutelnou letní noc.