Pokud zatoužíte po pořádném lázeňském relaxu, nemusíte se už u lékaře doprošovat předpisu na lázně. Do Mariánských Lázní se sice jezdí hlavně s nemocemi pohybového ústrojí, chorobami ledvin a močových cest, s dýchacími potížemi a gynekologickými či metabolickými onemocněními, pobyt si tu ale mohou zařídit i ti, kteří se léčit nepotřebují.
Nej, nej , nej…
Mariánské Lázně leží na okraji Slavkovského lesa v Karlovarském kraji a po Karlových Varech jsou druhým největším lázeňským městem u nás. Kromě toho se mohou pyšnit několika dalšími „nej“. Jsou prý nekrásnější z trojlístku západočeských měst, kam patří ještě Karlovy Vary a Františkovy Lázně, japonští turisté je zařadili mezi 30 nejkrásnějších evropských měst a díky svým parkům jsou považovány za jedno z nejpůvabnějších zahradních měst Evropy.

Z již zmiňovaných západočeských lázní jsou ale nejmladší. Přestože místní prameny objevili mniši z nedalekého kláštera Teplá již v 11. století, první zděný lázeňský dům tu byl postaven až na počátku 19. století. Název Mariánské Lázně neboli Marienbad získalo místo podle Mariina pramene, který byl využíván ještě před založením lázní a byl pojmenován podle Mariánského obrázku. Ten prý kdysi u pramene pověsil voják jako poděkování za to, že mu pramen vyléčil zranění. V roce 1818 byly Mariánské Lázně prohlášeny veřejným lázeňským místem. Posléze se pokračovalo s výstavbou dalších domů, pavilonů, altánů a kolonád, které byly postavené v klasicistním a empírovém stylu. Většina staveb ale byla přestavěna v historizujících slozích.

Zahradník z kláštera Teplá Václav Skalník také začal v původně bažinatém údolí s budováním parků, jež jsou pro město typické. V roce 1820 Mariánky přivítaly prvního slavného hosta, jímž byl spisovatel J. W. Goethe. Později sem zavítaly i další významné osobnosti, třeba F. Chopin, E. Destinnová, britský král Eduard VII., R. Wagner, A. Dvořák, M. Twain nebo S. Freud. Zlatý věk prožily Mariánské Lázně mezi lety 1870-1914. V tu dobu probíhala nejen výstavba dalších lázeňských pavilonů, altánů a hotelů, ale byly rozšířeny i parky a vytvořeny romantické vyhlídky nad městem. Zajímavou událostí v dějinách města je i to, že se zde od roku 1946 konaly první čtyři ročníky filmového festivalu, který se posléze přesunul natrvalo do Karlových Varů.

Po kolonádě i na kraj města
Město vyniká velkým množstvím kostelů patřících různým církvím. Najdete tu římskokatolický, evangelický, anglikánský i pravoslavný. Důvod je prostý - v dobách největší slávy lázní se sem sjížděli hosté mnoha vyznání, tak tu pro ně vybudovali i kostely, aby zde byli spokojení. Největší předností Mariánek jsou ale jejich prameny. Ve městě a v jeho okolí jich vyvěrá více než sto, ne všechny jsou ale využívány k pitným kúrám a ke koupelím. Místní železnaté kyselky se od těch karlovarských liší tím, že jsou studené. I tak ale mají specifickou chuť a žízeň jimi nezaženete, neboť je třeba je pít s mírou. Ty nejznámější v centru města se jmenují Křížový, Karolinin, Rudolfův a Ambrožovy prameny.
S pítkem v jedné ruce a lázeňskou oplatkou v druhé také můžete korzovat po novobarokní Hlavní kolonádě, která je nejvýznamnější místní památkou. Říká se jí také Kolonáda Maxima Gorkého a byla vybudována v letech 1888-1889. Na jednom z jejích konců je největší lákadlo Mariánských Lázní – Zpívající fontána.

Pokud vyjedete lanovkou na Zádubskou výšinu, můžete se zajít podívat do parku Boheminium, kde spatříte zmenšeninu téměř celé republiky. Najdete tu třeba Červenou Lhotu, Ještěd, Karlštejn nebo most v Písku. Naproti hotelu Krakonoš je Sochařský pohádkový ráj, v němž sochy znázorňují známé pohádkové postavy. Kousek dál se rozkládá Obůrka Hvozd s daňky, jeleny a srnami. Pod lanovkou je ski areál, takže pokud se do Mariánských Lázní vydáte v zimě, budete mít také o zábavu postaráno.
Hana Malénková