Pro osmadvacetiletého dobrodruha z Ostravy je putování z Bogóty v Kolumbii přes Peru a Bolívii do Santiaga v Chile nejodvážnějším počinem. „Po procestování třiatřiceti evropských zemí mi byl starý kontinent malý…“ poznamenává s tím, že s výlety začínal jako kluk s dědou na Šumavě. Teď však mašíruje o samotě.

„Snáším ji dobře, vlastně ani moc osamělý nejsem. Jihoameričané obecně jsou totiž přátelští, nemají problém se zakecat se kdekoliv. Já také procházím řídce obydlenými oblastmi, kde v životě neviděli cizince, takže se o okamžitě zajímají,“ uvádí. Třeba jen pozvání na jedno pivo v Peru končí slušnou ranní kocovinou.

Základní jihoamerický dorozumívací jazyk – španělštinu – ovšem poznává jen jako samouk, doslova za pochodu. „V každé zemi je jiná. Kolumbijskou jsem pochytil, bolívijskou se musel učit jakoby znovu od nuly, na peruánskou jsem si po pěti měsících zvykl,“ líčí. S indiánskými kmeny hovoří i „rukama, nohama“.

Cíl pro nejbližší dny

Vánoce – na rozdíl od příbuzných, přátel a fanoušků v tuzemsku, s nimiž je v kontaktu – prakticky nijak neslaví. „Silvestr taky ne. Nový rok jsem trávil ve stanu někde za La Pazem. Ono, pokud je člověk na takové cestě, tak ho tyhle svátky zkrátka tak trochu míjí,“ uvádí Honza zařazený do hitparády na serveru Cestolet.

Za cíl nejbližších dní má nejvyšší bolivijskou horu Nevado Sajama se 6542 metry. „Cesta pod ní byl masakr. Měl jsem už jen sušenky, kafe a trochu koky,“ líčí před výstupem. A dodává, že na podobnou výpravu je hlavní vykročit. A pak už jen procházet džunglí v období dešťů, mezi hady a jinou havětí, slézat hory i ledovce… 

Z cestovatelových zážitků

* Venezuelan – že ho Kolumbijci považovali za emigranta z vedlejší země, Honzovi sice pomohlo ve slumech v Cali, ale na jiném místě na něj mířili brokovnicí, dokud se mu nepodařilo vysvětlit, že je jen turista.

* Nevěsta – před stoupáním do hor za Nazcem pozvala peruánská majitelka domu Honzu na večeři a seznámila ho s dcerou, které se ostravský dobrodruh líbil tak, že mu nabídla svatbu, ta ztroskotala na skutečnosti, že slečna nejevila ochotu žít v Evropě.

* Krajané – uprostřed jihoamerického kontinentu v ekvádorském Cuendu narazil Honza na českou hospodu nabízející řízek, guláš a pivo z vlastního minipivovaru.

* Stan – v jedné zapadlé bolívijské osadě viděli toto pro nás běžné turistické vybavení poprvé v životě, jinde zvědavým domorodcům cestovatel musel předvést celé své vybavení, kluci si zkoušeli jeho klobouk i batoh.

* La Rinconada – nejvýše položené město na světě v peruánských Andách poznal Honza jako plné hospod a bordelů pro horníky se zdejších zlatých dolů, bylo prakticky bez vody i elektřiny a neznali zde vůbec popeláře.

* Kocovina – následek pozvání na večerní pivo a ranní kafe se snídaní v domě uprostřed peruánské pouště, piv byly dvě basy a hostitelům ráno tak zle, že se odjeli spravit do města a zanechali Honzu osamoceného na verandě.