Pozemní lanovku navrhlo, postavilo a provozovalo Družstvo rozhledny na Petříně, které tak chtělo Pražanům snáze zpřístupnit nové lákadlo města – petřínskou rozhlednu, kterou byla postavena jako zmenšená (a také pozměněná) kopie pařížské Eiffelovy věže. Lanovka byla postavena zhruba v ose nekratší spojnice mezi Újezdem a vrchem Petřína, ale její přesnou polohu ovlivnila i technická kritéria výstavby a provozu. Délka lanovky byla zprvu jen 383 metrů, protože dráha sahala pouze k dnešní stanici Nebozízek.

Nebyla první

V době svého zprovoznění ale nebyla petřínská lanovka první lanovkou na území české metropole, zhruba o dva měsíce ji předstihla kratší a strmější lanovka na Letnou. Obě lanovky byly v počátcích úzkorozchodné a jako pohon využívaly vodní převahu. Zatímco petřínská vydržela s dvěma přestávkami až do dneška, lanovka na Letnou přestala jezdit v roce 1916. Za první republiky byly na jejím tělese vybudovány pohyblivé schody, které byly ve třicátých letech definitivně demontovány.

Lanovka na Petřín zprovozněná 25. července 1891 skončila provoz v roce 1914 v souvislosti s první světovou válkou, údajně kvůli velké spotřebě vody. „Když totiž jezdila lanovka, klesal v okolí tlak vody v potrubí,“ řekl k tomu šéf archivu pražského Dopravního podnik Pavel Fojtík. Podle něj však není tato informace stoprocentně ověřitelná.

Po válečných neúspěšných pokusech o obnovení provozu převzaly lanovku v letech 1931–1932 Elektrické podniky hlavního města Prahy (dnešní DPP). Ty v roce 1932 přestavěly lanovku na elektrický pohon a současně prodloužily její trať na celkovou délku 511 metrů, když nechaly prokopat otvor ve Hladové zdi a trať protáhnout až do její dnešní konečné stanice u Růžového sadu. Lanovka pak spolehlivě sloužila veřejnosti přes 30 let.

Osudný sesuv

V roce 1965 došlo na Petříně k rozsáhlým sesuvům půdy, které trať lanovky zničily. Petřín je totiž plný podzemní vody, která tam stéká až z útvaru Bílé Hory. Znovu se lanovka na Petřín rozjela teprve po dvacetileté přestávce v roce 1985, kdy byla opět uvedena do provozu k tehdejší Československé spartakiádě. Zároveň byla také poprvé začleněna do systému MHD. „Rekonstrukce zachovala původní parametry tratě i strojní vybavení z roku 1932, které je dnes technickou památkou," řekl Pavel Fojtík. Přestože byl svah v trase lanovky zabezpečen, překonává současná lanovka nejkritičtější místo po mostě.

Dnes mohou cestující pro jízdu lanovkou využít stejné jízdenky a průkazky jako v metru nebo tramvaji. Lanovka jezdí během dne každých deset minut, večer jednou za čtvrt hodiny. Ročně přepraví asi 1,8 milionu cestujících, za celou dobu svého provozu od roku 1891 se s ní svezlo asi 56 milionů lidí. Dvakrát do roka má lanovka odstávku kvůli pravidelné údržbě, letošní podzimní přijde na řadu od 10. do 27. října

K lanové dráze se cestující pohodlně dostanou od tramvajové zastávky Újezd stejnojmennou ulicí, z níž odbočí do nenápadné uličky U Lanové dráhy. Jízda lanovkou po trase Újezd – Nebozízek – Petřín nabízí netradiční výhled na město i Pražský hrad. Poblíž horní stanice lanovky lze navštívit kromě rozhledny také bludiště, Růžový sad, Štefánikovu hvězdárnu nebo barokní kostel sv. Vavřince.