Podobně jako loni, kdy mu špatné počasí nedovolilo vystoupat dál než asi tři sta metrů pod vrchol Nanga Parbat, nyní kvůli husté mlze a čerstvě napadanému sněhu byl nucen expedici ukončit před stanutím na 8611 metrů vysoké K2. Spolu s ním jí čelili také Marek Novotný a Pavol Lupták.

Do Pákistánu přicestovala trojice 17. června, po sedmi dnech se utábořili v základním kempu. Následovaly aklimatizační výstupy a v úterý 16. července už ze základny vyšli s jasným cílem, a sice stanout na K2, která je považována za nejtěžší horu světa.

„Vyráželi jsme už někdy po půlnoci, abychom se vyhnuli ostrému slunci a získali dost času na dlouhý výstup. Čekal nás ostrý ledový vítr, který nejen, že zavál všechny stopy, ale nepříjemně se zakusoval i pod teplé péřové oblečení,“ napsal na svůj facebookový profil Tomáš Petreček po dvanáctihodinové cestě do třetího výškového tábora (C3) 16. července.

V noci na středu 17. července přišla zpráva o pádu laviny v klíčovém místě hřebene mezi čtvrtým výškovým táborem (C4) a vrcholem v místě nazvaném Bottleneck. Expedice se na K2 vydala Česenovým pilířem, protínající jižní stěnu a ve výšce 8100 metrů se napojující na mezi horolezci nejčastěji volenou cestu – Abruzziho pilíř.

„Všichni v C4 čekají na zlepšení podmínek, my jsme se rozhodli vyčkávat v C3. Ale o žádném velkém odpočinku nemůže být ani řeč, i když jen ležím se spacáku, sílu spíše ztrácím než nabírám,“ uvedl dále opavský horolezec. Čtvrtek 18. července se nesl ve znamení desetihodinové cesty do posledního výškového tábora. „Většina jiných expedic to otočila zpět do základního kempu, kterým směrem se vydáme my, se rozhodneme ráno,“ pokračoval.

Nedobytná kráska

A ranní verdikt zněl jasně – K2 zůstane nepokořena. „Po bezesné noci v osmi tisících metrech jsme otevřeli stan a doufali, že nám počasí ukáže svou nejlepší tvář. Ale čekala nás perfektní mlha a asi patnáct centimetrů nového sněhu. Tím bylo vše rozhodnuto, jediná cesta vede dolů, v C4 už nikdo nezůstává. Věděli jsme, že už v předchozích dnech byly pokusy o pokračování na vrchol na horní hraně rizika. Mraky nezpevněného sněhu znemožňovaly jakýkoli pohyb, který už tak je v této výšce velmi náročný,“ konstatoval Tomáš Petreček. Po několika hodinách se expedice v pořádku vrátila zpět do základního tábora. „Dobrou noc vám i nedobytné krásce čnějící nad námi,“ dodal.