V hlavní sezoně, v červenci a srpnu si vltavotýnské chodby prohlédne každý měsíc 
4,5 tisíce lidí. Vloni bylo otevřeno v neděli i v září. Letos si ale zájemci musejí pospíšit. „Prvního září zavíráme, protože začínáme rekonstruovat muzeum," upozornila Martina Sudová, vedoucí muzea.

Půjčují se holinky

Trasa v Týně měří 160 metrů 
a zavede návštěvníky pod náměstí. Procházejí se i dvě studny, a z jedné je vidět na nebe. „Lístky se kupují v muzeu. Jde se s průvodcem," říká Martina Sudová a dodává, že půjčují helmy, pláště i holínky, protože zčásti se jde místy, která jsou zaplavena vodou. O původu chodeb existuje několik teorií. Nejpravděpodobnější podle Martiny Sudové je, že chodby sloužily jako chráněný přístup k pramenům a zásobám pitné vody. Podle archeologických nálezů pocházejí většinou z 15. století.

I když je možné vstoupit 
do týnského podzemí už několik let, stále chodí kromě turistů na prohlídku i místní, kteří ještě neokusili zajímavý pohled z podzemí studny vzhůru na náměstí.

Deset skupin týdně

Památkou na hornickou minulost rudolfovského stříbronosného revíru je Eliášova štola. Její část v Úsilném je přístupná celý rok, ale jen po domluvě, kontakty lze najít na webu obce. Zatím zde zvládají podle místostarosty Jiřího Šulce provádět zhruba do deseti skupin týdně. V podzemí se chodí po železných roštech, ale doporučuje se pevnější obuv. Plášť i helmu půjčují. Štola sloužila odvodňování dolů a dodnes nabízí pitnou vodu. Ta bude od 28. září napájet také kašnu na návsi.