Podzim na lyžích: Rakouský ledovec Stubai je z Česka jen pár hodin jízdy

23. 10. 2013

Exkluzivně

„Tento způsob podzimu zdá se mi poněkud šťastný," parafrázuje skoro bezchybnou češtinou slavnou filmovou hlášku rakouský instruktor lyžování, který se mi představuje jako Josef. Na Stubaiském ledovci, na který se dá z Prahy po dálnici dojet za pouhých šest hodin, leží kolem metru sněhu. Zatímco loni tu otevírali sezonu v půlce října, letos už spouštěli lanovky v polovině září. Počasí v posledních týdnech zatím lyžařům přeje.

Na Stubaiském ledovci, na který se dá z Prahy po dálnici dojet za pouhých šest hodin, leží kolem metru sněhu. | Foto: Shutterstock

„Mám předky z pomezí Česka a Slovenska a čím dál víc zjišťuji, jak se mi teď tyto jazykové znalosti v Rakousku hodí," říká instruktor a sype ze sebe jednu filmovou hlášku za druhou s tím, že právě tak si udržuje češtinu stále živou. Když si nazouvám lyžařské boty a rozhlédnu se po parkovišti, dochází mi, jak je podzimní lyžování stále populárnější.

„Čísla za celou sezonu nám ukazují, že patříte na druhé až třetí místo v návštěvnosti a jezdí vás každý rok víc a víc," přidává se Michael Gstrein z místní turistické centrály.

Učitel lyžování přikyvuje a dodává i další postřehy z praxe. Čeští lyžaři mají kvalitnější výbavu a oblečení, zlepšují se také jejich schopnosti.

Na druhou stranu jsou to i samotná lyžařská střediska u nás i v zahraničí, která se snaží jít lyžařům naproti.

Obvyklé jsou dnes v Rakousku plány sjezdovek a další informační materiály v češtině. Na Stubaii, který leží nedaleko Innsbrucku, narazíte ale už i na české pivo nebo číšníky, kteří mluví česky nebo slovensky. Neznamená to ale, že by rezignovali na místní tyrolské kulinářské speciality.

„Novinkou je třeba nový prosvětlený pavilon Schneekristall s otevírací střechou. Fajnšmekři zamíří do gastronomickým průvodcem oceněného restaurantu Schaufelspitz na horní stanici lanovky," vypráví Michael Gstrein.

Podzimní lyžování má jedinou nevýhodu, a to, že nebývá otevřeno úplně vše v areálech. Letos je ale sněhu dost, takže toho otevřeli hodně. „Výhodou pro rekreační lyžaře je naopak to, že je na svazích míň lidí," dodává trenér Petr Záhrobský mladší, který na ledovec jezdí trénovat začínající české lyžaře.

Letos možná stojí za to vedle pouštění draků zkusit nazout i lyžáky…

Tréninkem ke hvězdám? Zatím ne

Cvak. Lyžák zaskočil do vázání a můžeme do terénu. Víc než 15 let vím, jak se na lyžích zatáčí, a vlastně mi nedělá problém sjet jakýkoli kopec.

Tohle lyžování bude ale jiné. Žádné lážo plážo à la film S tebou mě baví svět, jak jsem zažíval první lyžařská muka s rodiči. Přede mnou stojí profesionální lyžařský instruktor.

„Víc pokrč kolena a drž rytmus," volá na mě, když si troufám vyrazit na jízdu v boulích. Nejdřív zvládám jen dvě v řadě, při druhé jízdě už tři, při třetí pět…

Chtělo to cvičit celý rok, aspoň běhat, říkám si v duchu a tak trochu závidím místním, že největší ledovcová lyžařská oblast v Rakousku Stubai díky výšce až 3210 metrů zaručuje sníh až do června. Za odměnu po boulích pak přichází rady, jak si co nejvíce užívat carvingový oblouk na místních širokých sjezdovkách a nevypadat u toho jako blázen.

Práce s hůlkami, držení těla, rovnováha. Domácích úkolů na zimu jsem dostal celý seznam.

Celá houževnatost je tatam, když mě předjede asi čtyřleté dítě, které se snad s lyžemi už narodilo. Odborníci říkají, že začít se dá už od tří. Hlavní ale je děti do ničeho nenutit a vyvolávat v nich pocit, aby je to bavilo.

„Ne každý musí být závodníkem, ale konkurenční boj skiareálů otevírá tento sport čím dál většímu počtu lidí," dodává můj na pár hodin pronajatý trenér. Zkusíte to taky?