Z východu Atlantský oceán, ze západu Karibské moře. Žije tu okolo 400 tisíc obyvatel. Jelikož je to zámořský region Francie, úředním jazykem se stala francouzština a platidlo euro. Nejvíce se zde profituje z vývozu plodin, jako je cukrová třtina, banán, ananas a kokos. A především rum. V minulosti byl ostrov kolonií Francie, což způsobilo, že zdejší obyvatelstvo hýří snad všemi barvami pleti. Stále však zůstávají nejpočetnějšími černoši. Tady se jim říká Les Antillais, v překladu obyvatelé Antil. Největší rasovou různorodost jde zpozorovat ve školách. Běloši, černoši, mulaté, Asiaté… Exotické ovoce, slunce, palmy, moře, rum… Zní to jako ráj. Člověk se ale nemůže ubránit otázkám. Je tomu skutečně tak? Vedou zdejší lidé tak bezstarostný život plný pohody a odpočinku, jak se na první pohled zdá? Díky projektu Comenius jsem dostala šanci to zjistit. Po dobu tří měsíců budu bydlet u jedné rodiny přímo v hlavním městě.

close Čtveřice studentů Gymnázia Uherské Hradiště po příletu na ostrov Martinik v Karibském moři. (Sabina Presová druhá zleva) . zoom_in

Moje studijní cesta začala 9. ledna. Nejtěžší bylo přežít úmornou cestu v letadle. Po jedenácti hodinách letadlo přistálo ve Fort-de-France. Překonali jsme s naší českou výpravou několik časových pásem. Naprosto zničení, unavení a ztrhaní jsme vystupovali z letadla, ale dalších pár minut nás pořádně probralo. Bylo to děsivé. Otevřely se dveře letiště. Jakoby se pomalu, velmi pomalu něco blížilo. První nohy, záda, hruď a… šok! Jsme jako ve skleníku! Vlhkost, šílená teplota a časová zmatenost.

Už na mě čekala má hostitelská rodina, která si mě odvezla domů. Bydlím nedaleko školy v bytě 2+1 s kočkou a dvěma psy. Matka je rozvedená, takže jde o ženskou domácnost.

Bydlí nás tu pět plus já, Aurelie, sestra Viktorie, matka Silvie a babička. Všechno se zdálo být zcela normální, až mi najednou ukázaly kuchyň. Je na balkoně. Balkon je nejdůležitější součástí bytu. Je tu kuchyň, jídelna, spíž, pracovní stůl Viktorie a boudy pro psy.

Ještě mě čekala večeře. Otevřela se lednička. Až poté jsem si uvědomila, že kvůli teplotě a vlhkosti se tu nacházejí potraviny, které bych tu moc nečekala. Toustový chléb, bagety, buchty, čokoláda a bonbony. Jsem si více než jistá, že tohle nebude vše. Uvidíme, co mě další dny čeká…

Šestnáctiletá Sabina Presová se coby studentka Gymnázia Uherské Hradiště ve druhém ročníku rozhodla zúčastnit projektu Comenius, tedy recipročního výměnného pobytu na ostrově Martinik. Tam vyrazila spolu s dalšími třemi gymnazisty z Hradiště 9. ledna. Návrat je plánovaný na 11. dubna. Tříměsíční pobyt a veškeré finance zahrnující přepravu hradí evropské fondy. Stravu, ubytování a ostatní výdaje jdou na vrub hostitelské rodiny.
V projektu jde hlavně o poznání nové kultury, zlepšení jazykových znalostí a získání nových zkušeností do života. Hlavním kritériem pro výběr účastníků projektu byla znalost angličtiny a především jazyka, kterým se mluví na Martiniku francouzštiny. „Poté zbývalo napsat motivační dopis a mít dobrý prospěch. Všechno jsem úspěšně splnila a stala se jednou ze čtyř studentů, kteří byli vybráni," říká Sabina Presová, autorka seriálu reportů, prostřednictvím kterých mohou čtenáři Slováckých novin každý pátek vnímat rub i líc všedního života na ostrově uprostřed Karibiku.

Autor: Sabina Presová