Jak jsou živé vzpomínky na nečekanou zprávu z Baku? Všichni předpokládali, že ještě tento rok se Kladruby na seznam UNESCO nedostanou.
Ještě dlouho jsem tomu nemohl uvěřit. Opravdu jsme to nečekali. Spíše jsme počítali s tím, že se o zapsání bude hlasovat až příští rok.

Nedávno jste řekl, že za zápisem stojí nejenom rozhodnutí Maxmiliána II., respektive Rudolfa II., vybudovat v Kladrubech hřebčín, ale také jakási liknavost dob nedávno minulých. Jak jste to myslel?
Samozřejmě, že na začátku celého příběhu stáli představitelé Habsburků, ale tím, že se za socialismu a také krátce po sametové revoluci na hřebčín trošku zapomnělo a nebyly peníze, nemohl se modernizovat a zůstal mu stejný ráz. A díky tomu se zdejší krajina zachovala v prakticky nezměněné podobě. Jinde vyrůstaly moderní hipodromy, stadiony a velké haly. Tady ne. Díky nedostatku financí jsme si tu zachovali pověstné genius loci.

Zápisem na seznam světových památek jste tak asi zavřeli pusu všem našeptávačům, kteří v minulosti říkali, ať se vykašlete na minulost a jdete cestou Německa, Rakouska či Francie a vybudujete moderní jezdecký areál, že?
Domnívám se, že ano. V jiných zemích, když se jednalo o tom, co dál se státními hřebčíny, to řešili tím, že je přestavěli na jezdecká střediska, poskytovatele služeb či výzkumný ústav. Tím se vytratil duch místa. My jsme vsadili na jednu kartu a jsem rád, že se v roce 2010 stal hřebčín státní příspěvkovou organizací, kdy se šlo cestou zachovat to, co nám zůstalo po předcích. Vzniklo tu živé muzeum. Nejsme však žádné pimprlové divadlo, ale stále se snažíme být ryzí hřebčín.

Při vyhlášení v Baku vám původně mělo náležet číslo 13, které vám však „vyfoukly“ krušnohorské důlní stezky. Jim jste naopak uzmuli kombinaci magických jedniček a hřebčín je zapsán s pořadovým číslem 1111. Jak s ním, potažmo se značkou UNESCO, budete pracovat?
To číslo 1111 je opravdu krásné a teď přemýšlíme, jak s ním, ale také se samotnou značkou, naložíme. Když jsem se na vyhlášení díval online, při ukázce pořadového čísla jsem jen němě koukal. Ale v sále zavládlo veselí a lidé tleskali. Už jen tím jsme se určitě všem vryli do paměti a budou vědět, že jsme jedničky.

Se zápisem se zvedne i povědomí o celých Kladrubech. Neočekáváte, že se návštěvnost vymkne kontrole? Ostatně s tím už máte zkušenosti.
Návštěvnost se určitě zvedne, ale neočekáváme takový nárůst jako v roce 2015, kdy se po generální opravě hřebčína zvedla pětinásobně. Nárůst očekáváme v jednotkách procent. Na druhou stranu se domnívám, že se struktura návštěvníků trošku promění a bude k nám jezdit i více lidí ze zahraničí.

Jste v exkluzivním klubu. Co teď dál? Na co se s ohledem na návštěvnost zaměříte? Předpokládám, že dáte přednost kvalitě před kvantitou.
Přesně tak. Nechceme, aby se z hřebčína a jeho okolí stal jakýsi lunapark. Stále půjdeme cestou, kterou jsme si vytyčili, a budeme dál strážcem národního bohatství. Naším cíle je, aby nás někdo navštívil na jeden den a pak to může spojit s návštěvou některé z památek v okolí.

A co máte pro návštěvníky připraveno za novinky?
Příští rok chceme otevřít prohlídkový okruh zdejší krajinou. Jeho součástí budou i zastávky s vysvětlivkami a QR kódy. Také připravujeme obnovu zámecké zahrady.