Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

REPORTÁŽ: Albánie čeká na své objevitele

/ANKETA/ Antické památky, drsné hory, prosluněné pláže, lahodná rakije a pohostinní lidé. Albánie už dávno není domovem gangů, mající nejhorší pověst v Evropě, ale oblíbeným cílem cestovatelů. Zapomenutý kout Balkánu se postupně mění. Staré mercedesy pomalu mizí, staví se nové silnice i domy. Okouzlující atmosférou na vás pak dýchne hlavní město Tirana. Ne nadarmo se o tento cíp země v minulosti vedly krvavé boje. 

31.7.2017
SDÍLEJ:

Skanderbegovo náměstí ilustruje albánskou historii. V pozadí domy postavené Mussolinim za italské okupace doplňuje mešita z dob turecké nadvlády a pravoslavný chrám. V pozadí pak moderní výškové budovy. Socha Skanderbega vystřídala Hodžu, předtím Stalina.Foto: Pavel Kopecký

Zánik Království mercedesů

Při cestování Albánií si člověk všimne i těch nejmenších detailů, které ale mohou znamenat mnoho. U kodrcavých silnice občas vidíme proděravělé dopravní značky od kulek.  Střílení do plechových terčů u silnic je prý oblíbená zábava, dozvídáme se. I když většina Albánců má údajně doma kalašnikov, na člověka se zbraní jsme během našeho cestování zatím ještě  nenarazili.


Dnes však už v jedné z nejchudších zemí Evropy není záležitostí cti nosit pušku, ale jezdit luxusním vozem. Za komunismu bylo totiž vlastnictví auta zakázané, vozit se mohli pouze prominentní příslušníci strany. Po pádu režimu tu pak nejezdilo nic jiného, než mercedesy, ilegálně „dovážené“ z Itálie, nebo Německa. Od Ilyri, který nás provádí Tiranou, se dozvídáme proč:

„V zemi nebyl benzín. Jediné, co jsme měli, byla kradená nafta určená pro traktory. Jezdit na ní byly schopné právě italské mercedesy,“ říká. Vlastnit drahé auto je tu dnes záležitost cti více, než kdekoliv jinde. Staré mercedesy tak pomalu vytlačují další drahé světové značky.


Krajina posetá bunkry

Jsou všude. Na plážích, ve městech i v zahradách domů. Bunkry jsou první věcí, které si po příjezdu všímáme, jelikož u hranic jich je nejvíce. Většina bunkrů, které se stavěly z prefabrikovaných dílů, je konstruována pro jednoho člověka, přesněji řečeno pro jednoho štíhlého Albánce. Pořízek vypasený hamburgery se sem nevejde. Stavěly se masově hlavně v 70. letech, jelikož komunistický režim Envera Hodži po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 pakt opustil.


Paranoidní Hodža pak opevnil celou zemi betonovými pevnůstkami, které se hodily pro taktiku partizánského boje. Ta se totiž Hodžovi osvědčila za druhé světové války, když osvobozoval svoji zem od fašistů. Z některých bunkrů by se ale kvůli jejich nesmyslnému umístění dalo střílet leda tak do nebe, nebo proti vnitřnímu nepříteli. Někdy jsou totiž namířené i dva bunkry proti sobě. Dnes opuštěná torza připomínají absurdnost Hodžova režimu. Kolik jich v zemi celkem je, dnes už nikdo přesně neví. V 70. letech na tři Albánce připadal přibližně jeden bunkr.


Měnící se město. Kde to vlastně jsme?

Široké bulváry lemují vrostlé borovice, z okolních restaurací a kaváren je cítit klid a radost letního dne. Při večerní procházce na promenádách Tirany si prostě připadáte spíš jako v letoviscích na pobřeží Jadranu, než v postkomunistickém sídle jednoho z nejtvrdších diktátorů dvacátého století, alespoň na první pohled.


Nic neilustruje historii Albánie lépe, než Skanderbegovo náměstí v srdci hlavního města. 400 let trvající osmanskou nadvládu symbolizuje muslimská mešita. Vedle ní stojí věž pravoslavného kostela, která ještě ve 20. letech minulého století, kdy se Tirana stala hlavním městem, byla nejvyšší budovou ve městě. Domy italských architektů ze třicátých let pak připomínají okupaci Mussoliniho Itálií. Na druhé straně náměstí pak na architektonické pestrosti přidávají funkcionalistické stavby v budovatelském duchu ze 70. let podobné těm, jaké najdete například v severočeském Mostě. Podobiznu Stalina v 50. letech vystřídala socha národního hrdiny Skanderbega v nadživotní velikosti, stojící ve středu náměstí. Přítomnost sochy hrdiny, který ve 14. století proslul v bojích proti Turkům, měla povzbudit národní uvědomění.

Skanderbegovo náměstí ilustruje albánskou historii. V pozadí domy postavené Mussolinym za italské okupace doplňuje mešita z dob turecké nadvlády a pravoslavný chrám. V pozadí pak moderní výškové budovy. Socha Skanderbega vystřídala Hodžu, předtím Stalina.


Politickou orientaci země na západ symbolizují v pozadí tyčící se moderní výškové budovy. Konečnou atmosféru pak dotváří pódium, na kterém vystupující kapela hraje americké rockové hity. Po chvíli už ani nevíme, v jaké zemi to vlastně jsme.

Za procházku také rozhodně stojí třída, kterou Albánci pojmenovali po americkém prezidentovi George W. Bushovi jako poctu za vybojované Kosovo v roce 1999 a za vstup do NATO o deset let později. 

Naprosto impozantním dojmem působí pyramida Envera Hodži. Nahoru nevedou schody, šplháme tedy odvážně po příkré stěně pyramidy. Vrchol pak připomíná další z tisíců bunkrů. Mauzoleum se začalo stavět ještě za diktátorova života, posmrtný vládce ale ve svém pohřebišti nikdy nespočinul. Když v roce 1975 zemřel, nebyla ještě hotova. Dnes nikdo neví, co s ní. Zbourat, nebo přestavět na muzeum?

Naproti si zazvoníme na Zvon svobody, který odlil italský kněz z kulek, které mu nasbírali děti z celé země po nepokojích v roce 1997, kdy byla celá země kvůli ekonomickému kolapsu uvržena do chaosu. Vyrabování armádních skladů a následné přestřelky si tehdy vyžádaly přes tři tisíce obětí. Zvon má symbolizovat usmíření celé země.


Město si prohlížíme z ptačí perspektivy ve výškové budově Sky Tower. V luxusní otáčivé restauraci si dáváme pivo za dvě eura, pravděpodobně nejdražší pití ve městě. Výhled na město rozhodně stojí za to. Co však bourá všechny předsudky je čistota města. Očekávání, že Albánci nakládání s odpadky neřeší, se nenaplňuje. Centrum města je uklizené.

Nádvoří čekají na své zahradníky

Ačkoliv paranoidní komunisté zakázali oficiálně náboženství a zbourali skoro všechny kostely a mešity, země nabízí řadu klenotů, pro západního turistu téměř neobjevené.

Město Džirokastra plné křivolatých uliček s domy s typickou břidlicovou střechou je zachovalým příkladem dochovaného otomanského města. Památka UNESCO by ale jistě zasloužila lepší péči. Některé starobylé domky evidentně chátrají a najdete jich tu i pár s úplně propadlou střechou. 

Chloubou města je však impozantní hrad, jedna z největších zřícenin na celém Balkáně vůbec. Strhující výhledy ze starobylé pevnosti dojmou i toho, komu chození po památkách nešmakuje.

Některá místa ale svůj turistický potenciál dosud skrývají. Například pevnost v historickém Butrintu se svými zaplavenými komnatami. Plovoucí odpadky z útrob hradu dosud nikdo nevylovil. Stejně tak zarostlá nádvoří hradu čekají na své zahradníky, kteří je přijdou zvelebit.

Musollini hledal v Albánii Řím

Jelikož historie země sahá daleko do starověku, není od věci zajet do jedné z největších antických památek v Albánii. Rozvaliny města Butrint u hranic s Řeckem spojují helénskou, římskou i byzantskou kulturu. Město mělo akvadukt, divadlo, i domy s podlahovým topením.


Archeologické vykopávky tu ve třicátých letech vehementně podporoval vůdce italských fašistů Benito Mussolini. Hledal tu totiž spojitost se starověkým Římem, odkud by mohl čerpat ideologickou legitimitu pro okupaci země.

Probuzení se sekerou

Horské túry jsou v červencových vedrech téměř nemožné, dají se ale najít i místa, kde slunce tolik nepálí. Příkladem je kaňon řeky Osum, kde stín skal příjemně chladí a koupání ve skalní řece osvěžuje. Úchvatná přírodní památka je na jaře cílem vodáků z celého Evropy.


Vydáváme se na výlet s tím, že budeme kempovat u řeky. Za celou cestu jsme v Albánii viděli jen jediný kemp, nikdo v něm ale nebyl.

Kempujeme u řeky. Ráno nás přichází vzbudit chlap se sekerou. Něco se mu nelíbí, ale nevíme co. Nerozumíme si ani slovo. Po chvíli nám dochází, že mu vadí, že jsme zajeli autem příliš blízko k řece. Komunikace vázne. Přichází ale spásná myšlenka. Nabízíme mu rakiji a je po problému. Usmívá se a my se dozvídáme se, že je jakýmsi správcem a vybírá poplatek od vodáků, kteří tudy jezdí. Teď je však sucho, tak nemá co dělat. Jen si rozloží stoličku a celý den jen tak sedí a kouká. Je rád, že nás potkal. Proč ale nosí do práce sekeru nám nevysvětlil.

O plážích, melounech, kebabu, burku, ovčím sýru, skvělém vínu i rakiji se nemá cenu rozepisovat. Najdete tu vše, co hrdlo ráčí a ještě mnohem víc: dobré srdce místních lidí, kteří jsou na svou zemi náležitě hrdi.

Autor: Pavel Kopecký

Preferujete dovolenou v zahraničí nebo v České republice?

V zahraničí

57 %

V České republice

43 %

Hlasovalo: 118

Anketa byla ukončena

Místo události:
31.7.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vladimír Mečiar a Václav Klaus
31 7

Klaus a Mečiar: Rozpad Československa byl nevyhnutelný

Vteřiny dne 11. prosince 2017

Vteřiny dne. Rychlý přehled pro ty, kteří nemají čas číst

Prezidentští kandidáti: Společná evropská armáda není reálná

Společná evropská armáda není reálný projekt a nemohla by fungovat. Shodla se na tom dnes pětice prezidentských kandidátů, kteří debatovali v pražském kině Světozor v rámci projektu studentských prezidentských voleb, které pořádá společnost Člověk v tísni.

OBRAZEM: Policisté našli v kotci dvě fenky, jež málem zemřely hladem

Dvě zbědované fenky našli policisté na Šumavě mezi Železnou Rudou a Alžbětínem. Obě byly zavřené v kotci a na pokraji smrti.

Pod Rýchorskou boudou se ztratil turista. Našli ho díky termokameře

Ztraceného muže, který se vydal v noci pěšky z Horního Maršova na Rýchorskou boudu, našli dobrovolní hasiči z Horného Maršova s policisty díky čerstvým stopám ve sněhu a termokameře.

Evropu trápí sníh a silný vítr. V Calais uvízl trajekt, v Británii zavřely školy

Husté sněžení a nebývale silný vítr komplikuje již několikátý den život lidem na Britských ostrovech, v severní Francii a Německu. Nejhorší situace je u našich západních sousedů, kde sněhová nadílka zastavila železniční dopravu, ochromila leteckou a výrazně komplikuje tu silniční. Jen během včerejšího dne kvůli náledí a popadaným stromům došlo v Německu k několika stovkám nehod.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT