Účastnil se nejslavnější legionářské bitvy u Zborova a byl rovněž přítelem Jaroslava Seiferta, Františka Halase či Zdeňka Štěpánka. Kde všude můžeme nalézt připomínky jeho výjimečného osudu?
Brigádní generál Rudolf Medek se narodil roku 1890 v Hradci Králové, kde také v blízkosti vojenských kasáren i vyrůstal. Pocházel z chudé rodiny a brzy mu zemřela matka. Zajímal se o historii a literaturu a záhy začal psát vlastní poezii s dekadentním zaměřením.
Jako devatenáctiletý absolvoval učitelský ústav, do začátku první světové války vystřídal v okolí Hradce celkem pět škol a nezdálo se, že by jeho osudem měla být vojenská kariéra. Tím spíše, že byl slabší tělesné konstituce a po jednoroční dobrovolné vojenské službě mu dokonce diagnostikovali vážné srdeční problémy.
Zborov, symbol hrdinství
Když vypukla válka, jeho život se přesto definitivně změnil. Navštěvoval důstojnickou školu a v listopadu 1915 se ocitl na haličské frontě. K Rusům přeběhl na Boží hod roku 1915, kvůli byrokracii musel ovšem trávit několik měsíců na cestách v ruském zázemí nebo v zajateckém táboře na Urale. Teprve v červnu roku 1916 se konečně stal příslušníkem 6. roty 1. československého střeleckého pluku Mistra Jana Husa.
Nejdrsnější a zároveň i nejslavnější chvíle zažil Medek v červenci 1917 v okolí haličského městečka Zborov. Československé jednotky zde dosáhly (v rámci ruské ofenzivy) svého největšího úspěchu, sám Medek byl po bitvě vyznamenán a i zásluhou jeho dokumentace se na událost dodnes nezapomnělo. Básní Zborov, která vyšla v roce 1918 v nákladu padesáti tisíc výtisků v Čeljabinsku, začal dokonce vytvářet nový styl válečné poezie.
Ostatně, zmíněná bitva se v meziválečném období stala symbolem výjimečného hrdinství československých vojáků. Na počest jejích účastníků byly postaveny mnohé pomníky, téměř žádný ale nepřežil německou okupaci či padesátá léta. Zajímavý osud měl ovšem památník v Ostravě, po roce 1948 zůstal stát až do dneška v centru města, na okraji Husova parku.
Památník odboje
V průběhu sibiřské anabáze se Medek jako náčelník vojenské správy na Rusi organizačně podílel na postupné evakuaci legionářů do vlasti. Byl zarytým nepřítelem bolševiků, podle československého vzoru prosadil na Sibiři vznik dalších národních legií.
I když mu možná bylo nejlépe na frontové linii, pro jeho rozhled a schopnosti ho stále více pověřovali dalšími politickými a diplomatickými úkoly: byl průvodcem T. G. Masaryka při jeho návštěvě Ruska nebo koordinoval přesun legií na východ.
Po návratu ze zahraničí jej čekala další zajímavá výzva. Své nesmírné popularity a přirozeného organizačního talentu mohl využít ve funkci ředitele nově založeného Památníku odboje, dnes známého jako Památník osvobození na Žižkově.
Práci vykonával Medek po celé meziválečné období a z památníku vybudoval moderní a seriózní instituci s bohatým archivem, muzeem a vědeckým pracovištěm.
Plukovník Švec
Kromě vedení Památníku a působení v legionářských spolcích se Medek věnoval intenzivní literární činnosti. V roce 1928 stvořil Medek drama Plukovník Švec, podle něhož byl natočen také němý film. Z historické události se na prknech Národního divadla stal divadelní hit s padesáti reprízami.
Hra o třech dějstvích je postavena na autentické události z roku 1918, kdy se jeden z nejvyšších legionářských velitelů zastřelil, aby zabránil demoralizaci, a tím i zničení jednotek.
