Šestým rokem vstává v Domově u sv. Jiří v Plzni na Doubravce každý den před čtvrtou hodinou ráno, aby mohl úderem celé začít první fázi svého tělocviku.

„Jedu tak do tři čtvrtě na šest, 100, 110 minut,“ popisuje senior Boček brutální vstup do dne. V sedm hodin se nasnídá a v půl osmé už je zase v tělocvičně. „Šlapu opět tak hodinu a tři čtvrtě, ujedu většinou 30, 35 kilometrů,“ vyčísluje druhou fázi tréninku.

Po deváté hodině ráno tak má v nohou často 70 kilometrů. A to ho ještě čekají dřepy a lehy sedy na King Gymu. „U dřepů se ale musím držet rukama ribstolí, na rámu s lavicí si zase nastavuji lehký úhel, abych lehy sedy zvládl,“ zlehčuje svoje počínání vitální chlapík. I tak denně zmákne 50 až 100 dřepů a 200 zdvihů na King Gymu.

Šest let tvrdě maká, výsledky si zapisuje poctivě do kalendáře

Proč to vlastně dělá, proč se takhle ´trápí´? Právě kvůli dvěma endoprotézám. „Docent Koudela mi říkal, že potřebuju pohyb,“ zmiňuje Boček motivační rozbušku. Dnes 85letý sportovec to vzal pěkně zgruntu. Šest let tvrdě maká, výsledky si zapisuje poctivě do kalendáře. Záznamy začínají v roce 2006: 12 950 kilometrů, rok 2007: 15 595 kilometrů. Pak přicházejí dva skromnější roky: 7735 a 6973 kilometrů.

„To jsem dělal strážného na Zátiší. Přivydělával jsem si a na ježdění nebylo tolik času,“ vysvětluje. Poslední dva roky se ale rotopedu věnuje znovu naplno. V minulém roce najel 14 140 kilometrů a letos v polovině září už měl podle svých slov na tachometru 19 070 kilometrů.

Kamil Boček přitom předtím na rotopedu vůbec neseděl. Bývalý ředitel cyklistické dráhy na Dynamu ZČE Plzeň měl sice blízko ke kolu, každoročně organizoval 25 závodů, ani na kole ale pravidelně nejezdil. „Byl jsem jenom rekreační cyklista,“ vyznává se ke vztahu k pedálům.

Ranní jízdu bere jako drogu, občas chytne 'vlka'

Jeho cílem je dosáhnout mety 100 tisíc kilometrů, už nyní se blíží k 77 tisícům. Rovník by tedy objel téměř dvakrát. „Mám spočítané, že k tomu potřebuju 16 měsíců,“ vypočítává a hned hrdě dodává: „Myslím, že ve svém věku nemám na světě konkurenci.”

I když má před sebou velký cíl, zažívá úplně obyčejné pocity a problémy. „Někdy se necítím nejlíp, občas je těžké na rotopedu vydržet. V tělocvičně není televize, koukám vlastně jen na displej, který ukazuje čas a ujeté kilometry. Hlavně mám ale rozsekaný zadek na hadry, nemám totiž cyklistické kalhoty, občas chytnu ´vlka´. Ještěže mám infadolan,“ líčí.

Přesto už bere ranní jízdu jako drogu. „Z tělocvičny jdu vždycky odpočatý. Jak říkám: „Čím více pohybu, tím déle do hrobu,“ s humorem hodnotí své počínání.

Čtěte také: Nebojme se stárnutí - Proti bolesti kloubů pomůžou ryby a pohyb