Město usazené v malebné krajině mnoha rybníků, řek a potoků patřilo v 17. stolení k největším v českém království. „Hradec, později nazývaný Jindřichovým Hradcem, byl původně královským hradištěm na důležité cestě do rakouského markrabství. Místo bylo vybráno velice šikovně, na ostrohu nad soutokem potoků, jejichž hladinu zvedla hráz, a tak se pod hradbami rozlil rybník zvaný Vajgar," popisuje historik Vlastimil Vondruška a pokračuje: „Záhy hradiště získali panovníkovi spojenci, jedna z větví mocného rodu jihočeských Vítkovců. Ti zde vybudovali rozsáhlé panství a v Hradci vznikl jeden z našich nejstarších kamenných hradů. Původně byl samozřejmě hradní areál menší než dnes, ale i tak to bylo na svou dobu úctyhodné sídlo. Jeho proslulost podtrhoval fakt, že místní dvůr žil skutečně mimořádným způsobem – navštěvovali ho minnesengři, působili tu básníci i učenci. Pěstovala se tu také alchymie a další tehdy módní vědy. Starý palác se sálem fresek, dveřmi lemovanými nádherným kamenným ostěním a masivními zdmi, v nichž se u oken nacházejí výklenky zvané sedille, je skutečným výletem do středověku. Ale na své si přijdou i milovníci renesance, protože tenhle hrad má opravdu skvostné dějiny."

Perla vrcholné gotiky

Páni z Hradce- Zakladatel rodu pánů z Hradce, Jindřich I., byl nejstarším synem Vítka z Prčice. Páni z Hradce patřili k nejvýznamnějším a nejbohatším českým rodům.
- Navštívíte-li Jindřichův Hradec, nepřekvapí vás, že největší část svého jmění tito páni prostavěli. Jejich erb (zlatá růže v modrém poli) je dodnes ve znaku města a můžete ho též vidět na mnoha zdejších stavbách.
- Když poslední mužský potomek Jáchym Oldřich z Hradce v roce 1604 zemřel, vymřel zároveň rod po meči. Díky sňatku Lucie Otýlie z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumce a Košumberka přešel majetek rodu pánů z Hradce do rukou rodu Slavatů.

Kromě monumentálního hradu však ve městě najdete i spoustu dalších památek. Na své si přijdou milovníci sakrálních staveb, protože ve městě je hned několik krásných kostelů. Nejstarším z nich je kostel sv. Máří Magdalény, který založil Jindřich I. a patronátní právo udělil řádu Německých rytířů. Ti zde vystavěli ještě špitál pro 12 osob. Kostel však roku 1615 shořel a tak nechal tehdejší majitel panství Slavata postavit nový, a sice za 12 tisíc rýnských zlatých ze zabaveného majetku odbojných měšťanů. Kromě toho stojí za návštěvu také kostel sv. Jana Křtitele, jehož kaple sv. Mikuláše bývá označována za perlu vrcholné gotiky v jižních Čechách.

V kostele je původní bohatá gotická fresková výzdoba, řadící se k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství ve 14. Století.

Kromě sakrálních památek může Jindřichův Hradec nabídnout návštěvníkům spoustu dalších zajímavostí. Minout byste rozhodně neměli bývalý pivovar a mlýn. V roce 1580 začal Adam II. z Hradce stavět nový pivovar, který ve své době patřil k největším v Čechách. V letech 1831–35 si ho pronajal otec Bedřicha Smetany, aby v něm s celou rodinou bydlel. Přilehlý mlýn U Čtrnácti byl nejstarší v Jindřichově Hradci. V roce 1888 byl přestavěný na vodní elektrárnu. Instalaci turbíny a dynama provedl František Křižík a vyrobená elektřina se používala k osvětlení města.

Židovské ghetto

Všichni, kdo se zajímají o židovské dějiny, by se měli vypravit kousek za město, kde se na vyvýšeném místě na břehu řeky Nežárky nachází židovský hřbitov, založený již roku 1400, v místě bývalé panské zahrady sloužící jako sokolnické cvičiště. Židé žili v Jindřichově Hradci již od 13. století, kdy se tam smělo usadit osm židovských rodin. Podobně j ako v jiných městech obývali ghetto, které tvořilo několik domů a nacházelo se zhruba v oblasti dnešní Školní ulice.

Jindřichův Hradec a Oldřich z Chlumu
Je logické, že do tak významného místa jako Jindřichův Hradec zavítal i Oldřich z Chlumu. Nikoli ovšem náhodou. Požádal ho o to sám hradní pán, protože se po Hradci začal pohybovat rytíř, který zemřel před pěti lety na křížové výpravě do Pruska. Oldřich z Chlumu věřil v logiku a rozum, a proto úkol přijal. Pátrat musí nejen v rodině velmože, ale také v nedalekém františkánském klášteře. A zjišťuje, že situace je vážná, neboť ožívají další mrtví, nakonec však na poslední chvíli zločince odhalí. A není jím ďábel. Ať už si však příběh čtenář přečte či nikoli, Jindřichův Hradec stojí za návštěvu.

Denisa Haveldová