„Měli jsme špinavé ruce, brambory jsme hrabali přímo z ohně, zubama orvali šlupku a už jsme se ládovali. A nic nám nebylo,“ vzpomíná důchodkyně, zatímco si solí dochucuje specialitu z popela.

Do Valašské dědiny zavítala v sobotu cíleně. „Našla jsem si program na internetu. Je to tu krásné, všechny ty ukázky podzimních prací, nádherné chaloupky, ve kterých lidé žili. A taky jsou úžasné všechny ty dobroty, které tady dnes vaří z brambor,“ pochvaluje si.

Spolu s ní přijely do rožnovského Valašského muzea v přírodě stovky lidí ze všech koutů republiky i světa. Ve starém domku se v malé kuchyni tlačí u chlebové pece parta holek, která se před svatbou jedné z nich přijela na Valašsko rozloučit se svobodou. „Dojely jsme z Ostravy, Plzně a dokonce z Osla,“ hlásí Karla Sladká, zatímco uždibuje bramborový placek zvaný podlesník.

Vyzkoušely brambory pečené ve slupce s česnekem a s kyškou i bramboráčky. Podlesníky poprvé. „Nikdy v životě jsem to nejedla. Chutná to jak bramborová placka, ale to zelí je tam taky cítit,“ hodnotí.

Placky šly na dračku

Podlesníky se pekly na zelném listu, který se ale nejí. „Slouží pouze jako podložka. Vrchní listy ze zelí by stejně šly dobytku. List se potřel sádlem, aby pak šla placka snadno odlepit,“ vysvětluje pracovník skanzenu Radek Briol a dlouhou lopatou sází podlesník asi na pět minut do dobře vyhřáté pece.

„Ono by to šlo i v plynové troubě, ale tato je lepší, je rozžhavená a voda se z těsta rychle odpaří,“ dodává.

Hotové placky jdou na dračku, tak se mají kuchařky co ohánět. „Těsto děláme ze strouhaných brambor, mouky, mléka a soli. Ve starých receptech se ještě objevuje vajíčko. A to je celé. Placky se upekly a podávaly se na svačinu kopáčům na pole,“ prozrazuje Šárka Kramolišová.

Všechno se v sobotu točilo hlavně kolem brambor. Nejen pokrmů z nich, ale také jejich vyorávání a třídění. K vidění byly další práce, které naše předky čekaly před příchodem zimy.

„Museli připravit chalupy, zejména opravit střechy. Proto tu máme ukázku strouhání šindelů, kterou si mohou návštěvníci vyzkoušet,“ přiblížila Lenka Drápalová z Valašského muzea v přírodě.

Návštěvníci obdivovali přípravy dřeva na zimu, řezání na cirkulárce, ale také podzimní stříž ovcí. „Dříve se stříhaly ovce na salaši. Dělalo se to velkými železnými pérovými nůžkami, ne jako dnes elektrickým strojkem. Proto jedna ovce zabrala až tři čtvrtě hodiny času,“ doplnila.

Největší zájem byl v sobotní slunečný den o ochutnávky všech bramborových dobrot a o recepty na ně. Zvědavci ale se zájmem sledovali také mletí mouky, práci kovářů či sklizeň lnu. Pěkný pohled byl také na lepou děvu, která bosýma nohama šlapala v dřevěném škopku zelí.

„Vycházíme z historických pramenů a dneska tu demonstrujeme způsoby stravování a řemesel. Poválečná léta a komunismus ničily kulturu. Na dědinách tradiční způsoby přežívaly. Lidé dřív chodili do práce a doma si zajišťovali živobytí. Byli závislí jen na tom, co vyprodukovali. A to se tu snažíme ukázat,“ uzavírá dlouholetý pracovník muzea Michal Chumchal.

Recept: Podlesníky na zelném listu

1 kg brambor, trochu mouky, vejce, mléko, sůl, zelné listy

Syrové brambory očistíme a nastrouháme. Potom scedíme škrobovou vodu, přidáme celé vejce, trochu hladké mouky, mléko a sůl. Řídké těsto tence mažeme na pomaštěné zelné listy a pečeme v rozpálené peci nebo dobře vyhřáté troubě. Při pečení podlesníky neobracíme! Hned po vytažení z pece nebo trouby musíme sloupnout zelný list. Na podlesníku zůstane vyznačená struktura listu a těsto dostane mírně nasládlou chuť a vůni. Podlesníky po obou stranách mastíme máslem nebo sádlem. Připíjíme mléko, smetanu nebo bílou kávu.