Královédvorské náměstí se v sobotu změnilo na muzeum historických automobilů pod otevřeným nebem. Regionem se totiž proháněly až sto let staré vozy, které sem dorazily díky setkání s názvem Než vypustíme olej z chladiče. Tradiční akce místního Veteran Car Clubu přilákala 126 účastníků.

„Tady na náměstí je to odpočinek mezi dvěma etapami, auta tu zastaví a lidé si je mohou prohlédnout. Setkání není o soutěži. Je to taková veterán jízda veteránů, tak tomu říkáme. Posádky aut po cestě plní úkoly, nějaké otázky, poznávání krajiny a podobně," přiblížil akci, která se koná už od 70. let minulého století, Luděk Erlebach z organizátorského týmu. „Auta přibývají, což nás těší. Objevují se i taková, která dlouho stála v garážích. Češi vykupují i vozy, které před lety odprodali jiní do zahraničí. Ty příběhy jsou různé," dodal Erlebach.

ZAPÁLENÍ SBĚRATELÉ

Nejstarším účastníkem byl tentokrát Ford z roku 1911. V přehlídce ale nechyběl například ani automobil značky Laurin & Klement. „Jedná se o typ 100. Je to jeden ze dvou dochovaných vozů a jediný pojízdný. Koupil jsem ho za hranicemi do mé sbírky, v které mám kromě aut i motocykly," řekl jeho majitel Michal Horčička z Jičína. Sbírání historických vozů je prý jeho dlouholetá zábava, kterou podědil po otci. „Žiju tím," zasmál se.

Od Benešova zase přijel se svojí historickou Audi Jan Týle. „Jsem tady úplně poprvé. Přijeli jsme za krásnou krajinou a dočkali jsme se ji. Je to tu krásné. Tenhle stroj mám už od patnácti let. Za bývalého režimu se toho lidé spíš zbavovali, strážníci po tom tehdy šli," usmívá se Jan Týle, který cestu dlouhou 160 kilometrů na Královédvorsko absolvoval ve svém typicky naleštěném historickém voze.

STOLETÝ HANDBIKE

Speciální skvost přivezl do Dvora Králové místní rodák Jiří Vosáhlo. Ten ukázal svou tříkolku pro invalidy, kterou do své sbírky získal teprve před několika měsíci. Jde vlastně o jakýsi první handbike, který sloužil válečnému veteránovi. „Prý přišel ve válce o nohu, proto tu je ruční pohon. Letos jsme tenhle stroj našli v jedné pozůstalosti ve vesničce u Nového Bydžova," vzpomenul Jan Vosáhlo na historii šlapohybu, jak se vozítko z roku 1915 nazývá. „Je v tom ještě i původní vzduch. Nechci do té konstrukce příliš zasahovat, protože největší cenu to má takhle prorezlé," smál se zapálený sběratel historických vozů nad svým nejnovějším kouskem z dílny Josefa Blažka. Ten připomíná z jedné poloviny klasické jízdní kolo a z druhé invalidní vozík.