Zmokl a jel i pod žhnoucím sluncem, omýval sebe i „kolobrndu" od bahna v rybníku, setkal se s milými lidmi, uhasil žízeň studeným pivem.

Přečtěte si poslední zážitky:

„V malé vísce Malatina jsem potkal Janka, chlapíka, co sloužil na vojně v Liberci a tak slovo dalo slovo a při borovičce a žinčici bylo o nocleh postaráno. Ráno opět při žinčici a borovičce jsem vyrazil k Liptovské Maře. Už jsou vidět Vysoké Tatry v plné své síle. Konečně celá trasa dokončena a teď si užívám hor.

Do Tater jsem dorazil v úterý kolem sedmé večer a na Rysy stoupal po dvoudenním odpočinku. Měl jsem navíc hlášení, že minulý týden, co jsem v Čechách zažil bouřky, napadlo na hřebenech přes metr čerstvého sněhu. To by mi znemožnilo dokončit výstup na chatu pod Rysy. S kamarádem Michalem Rejmanem z Liberce (který mezitím pro mne přijel), jsme vyrazili za slunného dne směr Popradské pleso.

Od odbočky na Rysy už šla koloběžka na rameno. Cesta zpočátku díky tajícímu sněhu připomínala horský potok a stále výš přibývalo ledových ploch. Při potkání se se skialpinistou začali první pochybnosti o dostatečném odtání a ty se bohužel s přibývající výškou začaly naplňovat. U Žabieho plesa to zkrátka dál nešlo! Kde že bych si před čtrnácti dny pomyslel, že se budu brodit v metrových závějích.

A tak jsem vzpomínal na mé, jen dvakrát letos obuté sněžnice, jak odpočívají v jabloneckém bytě… A Rysy na dohled. Tak konec zhruba ve 2200 metrů nad mořem, pár fotek a zpět na Štrbské pleso.

Konec báječné cesty, kterou všem koloběžkářům doporučuji. Poděkování všem kamarádům, kteří mne podporovali a drželi palce a spoustě dalších skvělých lidí, které jsem na cestě potkal. A také Jabloneckému deníku za mapování mé cesty."

Čtěte také: Jan Kopp jede na koloběžce do Tater, vyjel z Ještědu

Váš Honza koloběžka Kopp