Očekává se, že španělská rada ministrů schválí zahájení exhumačního procesu na svém pátečním zasedání. Plán na přemístění ostatků diktátora představila vláda již krátce po svém jmenování na počátku června. V zemi vyvolal řadu pozitivních i negativních emocí a zároveň zvýšil turistický zájem o Údolí padlých.

„Od té doby, co prohlásili, že Franca přestěhují, jsem se sem chtěl podívat. Je to taková morbidní kuriozita,“ řekl deníku Gulf Times návštěvník památníku Antonio Nevado. Po vládním prohlášení podle španělské agentury pro kulturní dědictví navštívilo monument přes 38 tisíc lidí, což je o 13 tisíc více než za stejné období v předchozím roce.

„Chtěli jsme památník navštívit už dlouho. Nesympatizujeme s Francovým režimem, ale i tak nám přišlo, že teď je ta správná doba,“ říkají návštěvníci Javier Botia a Angeles Abellan. „Tohle místo vyzařuje rozporuplné emoce. Na jednu stranu je to vzpomínka na strašlivé utrpení, na tu druhou je to část naší minulosti. Člověk by měl znát i temnou stranu historie, aby se nemohla znovu opakovat.“

Rozdělené Španělsko

V prostoru památníku jsou uložena těla více než 30 tisíc obětí občanské války, kterou právě Franco rozpoutal pučem proti republikánské vládě v roce 1936. Válka si vyžádala životy více než půl milionu lidí a následná tvrdá diktatura, během níž Franco likvidoval své odpůrce, stála život další desítky tisíc obyvatel.

Mezi Španěly má však diktátor dodnes celou řadu příznivců. Ti na jeho vládě oceňují zejména vyhlášení neutrality během druhé světové války, podporu katolické církve nebo ekonomický rozkvět země v 60. letech minulého století.

Není tedy divu, že kromě souhlasných reakcí na přemístění Francových ostatků se objevují i negativní hlasy. Demonstrace, která se uskutečnila v polovině července, se zúčastnily desítky diktátorových podporovatelů. Kromě vlajek z období starého režimu nebo triček s nápisy „nesahejte na údolí“ dávali svůj nesouhlas najevo zdviženou pravicí ve stylu fašistického pozdravu.

Rozhodnutí vlády kritizují podle serveru Common Space i představitelé armády. Více než 180 důstojníků podepsalo veřejné prohlášení, podle kterého se současná vláda snaží dehonestovat osobnost generála Franca a celý proces je „bezohlednou kampaní levicové politiky“ a snahou o postupné vymazání zásluh diktátora z historie Španělska.

Ve Ferrolu ho nechceme

Otázkou je, kam by Francovy ostatky měly být po exhumaci umístěny. Hrobka se čtyřmi členy diktátorovy rodiny leží v jeho rodném městě Ferrol. Tamní radní však schválili dokument, který pohřbení Francových ostatků na místním hřbitově zakazuje.

„Nedovolíme, aby byly pozůstatky diktátora pohřbeny v našem městě,“ řekl starosta města Jorge Suárez. Podle radního Ivána Rivase je město stigmatizováno už jen tím, že se tam Franco narodil. Osud ostatků tak nyní záleží na rodině. Pokud by je odmítla, budou uloženy do hromadného hrobu.

Z památníku bude muzeum

Monument, na jehož výstavbě se podílelo i dvacet tisíc politických vězňů Francova režimu, by se měl podle představ vlády proměnit v památník smíření a muzeum boje proti fašismu. Jedná se o první krok k definitivnímu vypořádání se s minulostí země.

Podle deníku Independent má vláda v plánu ustanovit zvláštní Komisi pravdy podobně, jako tomu bylo po skončení apartheidu v Jihoafrické republice. V budoucnu by mělo dojít také k odkrytí a identifikaci ostatků více než 114 tisíc obětí občanské války z let 1936-1939 a následné diktatury. Vláda by poté měla vyplatit odškodné příbuzným obětí.

Organizace spojených národů vyjádřila španělské vládě podporu za to, že „upřednostňuje právo dozvědět se pravdu o historii před politickými zájmy“. Členové kabinetu premiéra Pedra Sáncheze nyní čelí dalšímu citlivému rozhodnutí, zda zakázat Národní nadaci Francisca Franca.

„Každá nadace ospravedlňující frankismus nemá v demokratickém světě prostor, stejně jako organizace podporující fašismus nebo nacismus, protože takové ideologie potlačují demokratické hodnoty a svobody,“ myslí si Fernando Martinez z vládní historické agentury.