Nedaleko jamajské zátoky Montego se na vraném koni často prohání záhadná postava v zeleném sametovém plášti – Annie Palmerová. Krutá evropská šlechtična, která se od svých černošských otroků naučila praktikovat voodoo, se do historie zapsala jako Bílá čarodějnice z Jamajky. Její životní příběh plný nenávistí, násilí a pomsty odjakživa fascinoval – americký zpěvák Johny Cash o něm dokonce v roce 1973 nahrál píseň.

Půvabná Annie, dcera anglické matky a irského otce, na Jamajku přistěhovala v roce 1800, aby zde našla bohatého manžela. Brzy poté se do ní zamiloval majitel sídla Rose Hall John Palmer, šťastný společný život obou manželů však skončil již několik měsíců po svatbě. Když John jednoho dne svou nevěrnou manželku zbil, pomstila se mu jedem v kávě – a veškerý majetek najednou připadl jí. Na Rose Hall nastalo období krutovlády… 

Přítrž krveprolití učinil až jeden z Anniených milenců, černošský otrok jménem Takko, který ji uškrtil.  Ačkoli bylo Annieno tělo pochováno v rakvi, která byla opatřena magickými formulacemi, jež měly zabránit jejímu zmrtvýchvstání, její duch se na pozemcích sídla Rose Hall zjevuje dodnes. Místní tvrdí, že několik následujících majitelů Rose Hall zemřelo tragickou smrtí. A tak není divu, že sídlo zůstalo více než 130 let opuštěno.

Kultovní místo milovníků hororů 

Kultovním místem všech milovníků hororů je i hotel Stanley, který se nachází v americkém Coloradu. Rozlehlá budova byla otevřena již v roce 1909 a záhy získala pověst nejstrašidelnějšího hotelu světa. Hosté většinou mluví o rozsvěcejících se světlech, děsivém smíchu, krocích ozývajících se na jinak prázdných chodbách i závanech chladného vzduchu. Ostatně, podivné věci zažil při svém pobytu v hotelu i Stephen King. Slavný spisovatel zde dokonce načerpal inspiraci pro napsání hororu Osvícení.

Nespočet tajemných míst, na nichž údajně straší duchové, lze najít i ve Velké Británii. Vedle Edinburského hradu a okouzlující pevnosti Tower of London je tím bezesporu nejznámějším venkovské šlechtické sídlo Raynham Hall, jež se nachází v anglickém hrabství Norfolk. Třípatrový dům je proslulý legendou o Hnědé paní, která se v noci zjevuje zdejším hostům. V roce 1936 bylo zjevení dokonce vyfotografováno, snímek byl však následně označen za trik s použitím vícenásobné expozice.

Děsivý ostrov panenek: 

Dokonce tisíce duchů prý straší v legendami opředené pevnosti Bhangarh, vůbec nejděsivějším místě Indie. Ta byla pravděpodobně vystavěna na začátku 17. století, přičemž nedlouho poté místo proklel čaroděj, který se neúspěšně snažil získat lokální princeznu. Již v první polovině 18. století se objevují první zprávy o tom, že se v pevnosti ztrácejí lidé, poslední záznamy o osídlení pevnosti pak pocházejí z roku 1783. Podle návštěvníků lze ve zdejších ruinách pozorovat podivná světla, ozývají se tu podivné zvuky a psychotronikové tvrdí, že cítí utrpení tisíců lidí. Indické úřady proto před lety zakázaly návštěvy pevnosti v době mezi soumrakem a úsvitem.

Bermudský trojúhelník Rumunska

Les je úžasné místo, po setmění to v něm však může být děsivé. A dvojnásob to platí v případě japonského lesa Aokigahara či transylvánské Hoia Baciu. Oba se totiž těší značně nelichotivé pověsti. V Aokigahaře najde každoročně smr přibližně sto lidí, což ji řadí na druhé místo na seznamu míst, kde dochází k nejvíce sebevraždám.

Hoia Baciu, známou též jako „Bermudský trojúhelník Rumunska“ obestírají nejrůznější duchařské příběhy i konspirační teorie. Právě zde v roce 1968 vyfotografoval armádní technik Emil Barnea objekt, jenž považoval za UFO. Podle jedné z konspiračních teorií, která se k lesu váže, se v jeho srdci nachází jakási časoprostorová trhlina, v níž čas plyne zcela jinak. Není proto divu, že se zde ztrácejí lidé…

Magickým místem, kde citlivější lidé údajně cítí, jak jim v těle proudí energie, je litevská Hora křížů. Ta se nachází asi deset kilometrů severně od Šiauliai a jméno dostala podle velkého množství křížů všech velikostí, které ji pokrývají. Jsou dřevěné, plastové i kovové - a podle některých zpráv může jejich počet dosahovat i statisíců. První z nich zde byly postaveny již v první polovině 19. století a sloužily k uctění obětí protiruského povstání z roku 1831. V průběhu následujících více let postupně plnily několik dalších úloh. Zatímco někteří návštěvníci jsou okouzleni nesporným duchem místa, jiní se mu obloukem vyhýbají, protože ho považují za děsivé. 

Strach ostatně dokážou nahnat i jinak nevinné hračky. Mexický ostrov Isla de las Munecas (Ostrov panenek) je důkazem, že i tak neškodná a roztomilá věc jako dětská panenka může mít hrozivý potenciál. Za mrtvými pohledy stovek panenek, jež jsou zavěšeny či naraženy na kdejakém stromě či bambusu, míří na ostrov, který leží 30 kilometrů od hlavního města Mexico City, stovky turistů denně.