Pomocí počítačové animace, archivních fotografií a různých svědectví pamětníků a znalců historie se snaží manželé Kondyskovi obnovit původní podobu zaniklé lipenské obce. S projektem, který má název „Dolní Vltavice žije“, jim výrazně pomáhají studenti z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

„Momentálně vytváříme webové stránky, kde děláme u jednotlivých objektů jejich popisy,“ uvádí Ema Kondysková. Jejím snem je jednou udělat projekci na vodní cloně nad hladinou Lipna a nechat vystoupit zatopené domy i s kostelem znovu nad vodu. „Je to velmi zvláštní pocit, když plavete nebo jedete na loďce a víte, že pod vámi jsou zbytky domů, kde kdysi žili lidé, jak říká básník, místo, kde kostelem dnes proplouvají ryby.“

Materiály získávají Kondyskovi od bývalých obyvatel, těch, kteří zde napříkad velmi často sloužili během základní vojenské služby, pomohl také českokrumlovský fotoateliér Seidel, který vlastní unikátní sbírku fotografií jihovýchodní části Šumavy, materiály dodávají další znalci Šumavy. „Projekt se nám stává i inspirací a již s některými dalšími členy Turistického spolku Lipenska přemýšlíme, jak zmapovat a přiblížit lidem, co a kde se vyskytovalo pod hladinou dnešního Lipna,“ říká Jiří Mánek, předseda spolku, který se stará o rozvoj cestovního ruchu od Stožce po Rožmberk.

Osada Dolní Vltavice byla založena ve 13. století. V roce 1930 zde bylo 63 domů a 414 obyvatel, z toho 393 Němců. Hlavní obživou bylo zemědělství. Obživu dávalo též povoznictví na silnici, která překonávala Vltavu po mostě, původně dřevěném, který často ničila velká voda, a od roku 1888 železném, který na samém konci II. světové války zničily ustupující německé jednotky. Většina staveb zanikla v letech 1958 – 1959.

Památka na dně jezera

Ozdobou obce byla socha svatého Jana Nepomuckého, která nyní leží v bahně na dně přehrady. Vyzvednutí sochy ze dna má za cíl příhraniční projekt, do kterého se zapojí rakouští záchranáři. „Vyhledávací operaci jsme naplánovali na květen příštího roku. Akce se zúčastní asi pět potápěčů z obou stran hranice. Na břehu bude další dvacítka členů podpůrného týmu,“ uvedl Milan Bukáček, šéf Vodní záchranné služby Českého červeného kříže v Českém Krumlově.

Znalci historie Lipenska vědí, že historii Dolní Vltavice dnes hmatatelně připomíná několik památek. Přímo na břehu jezera poblíž přístaviště stojí od roku 2003 misijní kříž vylovený potápěči. V Horní Plané na náměstí je fragment vltavického pranýře z poloviny 16. století. V Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou se můžeme obdivovat gotické bustě Světice z Dolní Vltavice z let 1370 – 1380. Varhany z dolnovltavického kostela sv. Linharta ještě stále znějí, a to v kostele Zvěstování Páně ve Vlachově Březí.

Novodobou dominantou Dolní Vltavice byla výstavná budova školy z roku 1888. „Dolní Vltavice měla rozsáhlé náměstí, které bylo větší než to, které dnes mají České Budějovice,“ srovnává Kondysková. Většina staveb zanikla v letech 1958 – 1959. V březnu 1959 bylo odstřeleno zdivo kostela a většinu bývalého městečka pokryla postupně hladina jezera. „Z původní obce dnes zbyly pouze tři domy, které leží při výjezdu z obce,“ doplnila Ema Kondysková

Vodní nádrž Lipno
Obě vodní díla, Lipno I a Lipno II, byla budována paralelně mezi lety 1952 až 1958. Na území, které mělo tvořit dno budoucí nádrže muselo být rozebráno přes 530 objektů, řadu dalších staveb srovnaly se zemí buldozery. Před vodou musely ustoupit nejen domy, ale i několik silničních mostů a na nové místo se přestěhovaly také hřbitovy ve Frymburku a Dolní Vltavici.

Hráz hlavní vodní nádrže Lipno I je z jedné třetiny betonová, zbytek tělesa je sypaný. Délka hráze dosahuje bezmála 300 metrů a nad terénem se vypíná do výšky 28 metrů. Aby dokázala odolávat tlaku více než 309 milionů krychlových metrů vody, je přehrada v základně 130 metrů široká. Přímo u hráze lze také naměřit největší hloubku, která činí 25 metrů. Průměrně je ale Lipno I jen 6,5 metru hluboké.

Součástí přehrady je i vodní elektrárna, jejíž hlavní provozní část se skrývá v umělé jeskyni vyhloubené v žulovém masivu 200 metrů pod zemí. V prostoře o velikosti hlavní lodi svatovítské katedrály je instalován pár Francisových turbín s výkonem 2x60 megawattů.