Prudce zatoužíme po Rádžastánu: tam jim stačilo jedno zdvořilé, popřípadě třetí důrazné „ne“. Tady, ve státě Uttarpradéš, to ale vypadá, že je veškeré obyvatelstvo pevně odhodláno něco turistům prodat.

Respektive vypadá to tak v Ágře, kde všichni turisté, kteří do Indie kdy přijedou, musí nezbytně skončit. A to proto, aby se obdivovali jednomu ze sedmi divů světa, slavné hrobce Tádž Mahál.

Tu dal vystavět mogul Šáhdžáhán v první polovině sedmnáctého století pro svou milovanou manželku, která mu zemřela při porodu jejich čtrnáctého dítěte. Údajně přes dvacet let pak budovaly tuto zkamenělou pohádku zástupy nejšikovnějších řemeslníků.

A vytvořili mramorové, drahokamy vykládané mauzoleum, ve své dokonalé harmonii prý podobné božímu trůnu. Dodnes k němu putují, nyní už ovšem za přísných bezpečnostních opatření, indičtí novomanželé potvrdit si lásku.

Ovdovělý mogul ovšem nedopadl tenkrát zrovna nejlépe: Sesadil ho a do domácího vězení uvrhl jeho vlastní syn. Údajně i proto, že při stavbě mauzolea příliš rozhazoval a nechtěl s tím přestat.

Plánoval zřejmě ještě jednu takovou hrobku na druhém břehu posvátné řeky Jamuny pro sebe. Místo toho se po smrti ocitl po boku své milované. Čímž ovšem porušil symetrii, kterou za svého života ve stavbě Tádž Mahálu zbožštil.

"Neokázalé" divy

Na druhé straně: kdoví, jak to doopravdy bylo. Faktem je, že se mogul v posledních osmi letech svého života díval už jen z přepychového křídla protilehlé Červené pevnosti na své životní dílo, jak se vznáší nad řekou uprostřed zahrad. A aby se při tom nenudil, o to se staraly jeho četné další manželky.

V Indii ovšem najdete i divy, které zdaleka tak okázalé nejsou: Na okraji Dillí stojí ve stínu obřího pískovcového minaretu Kutab Minar, který tam ve 13. století dal první dillíský sultán vztyčit jako symbol vítězství islámu nad hinduismem, jen sedm metrů vysoký sloup.

Stojí tam už nejmíň dva tisíce let a je ze slitiny železa tak dokonalé, že dodnes nerezaví. Vědci si to nedokážou vysvětlit. Původ sloupu nikdo nezná. Žádného prodavače suvenýrů nenapadne nabízet jeho napodobeninu. Přesto: co když se ten pravý, jediný div světa, skrývá právě tady?