Tádž Mahal v překladu znamená koruna paláce. A klenot to opravdu je. Je to i díky umístění na břehu řeky Jamuna a okolním parkům a zahradám, které z celého areálu Tádž Mahalu činí jeden ze 7 nových divů světa.

Tuto 74 metrů vysokou mramorovou hrobku nechal vystavět indický mogul na památku své předčasně zesnulé ženy, která mu zemřela při porodu společného, již patnáctého dítěte.

Velkou stavební zajímavostí jsou čtyři štíhlé sněhobílé minarety, které podle autorů jen dokreslují křehkost a nadpozemskost stavby. Vymyšleny jsou tak, že ať se k Tádž Mahalu přibližujeme, nebo vzdalujeme, stále je vidíme stát kolmo k okolí.

Vlivem měnícího se osvětlení v různých denních dobách nabývá mauzoleum díky světlému povrchu dechberoucí barevné odstíny. Ráno je jeho barva obvykle narůžovělá, navečer mléčně bílá a dopadnou-li na něj měsíční paprsky, neuvěřitelně se zbarvuje do zlata. Přítomnému pozorovateli připadá, že se vznáší mezi nebem a zemí, k čemuž přispívají jak proporce stavby a její symetrické členění, tak její zasazení do okolních zahrad s vodním prvkem.

Tádž Mahal se stavěl 22 let na počátku 17. století a na jeho stavbě se podílelo asi 20 tisíc dělníků a přibližně tisíc slonů.

Vstupenky si lze koupit online, nebo na místě. Ale pozor – místní si dobře uvědomují atraktivitu místa. Za lístek tak můžete zaplatit skoro až tisíc korun.