Přesný věk stromu, jenž roste poblíž městečka Vimmerby v provincii Kalmar na jihu země, samozřejmě není znám, podle ochránců přírody by nicméně úchvatný přírodní kus mohl nyní atakovat čtyřicítku po první tisícovce. V roce 1930 byl totiž jeho věk odhadován na 950 let.
Většinu svých „vrstevníků“ středobod národního parku Norra Kvil dávno přežil, byť jen pouhá jeho část. Na určitých místech letos k radosti místních vyrašily nové, zelené lístky. „Větev s novými listy tam pořád je. Upřímně jsem si nemyslel, že to letos ještě zvládne,“ uvedl úředník Torsten Ungsäter.
I z toho důvodu zodpovědné orgány boj s časem stále nevzdávají, ačkoli se „pacientův“ zdravotní stav rok od roku zhoršuje. Právě letos totiž po šesti letech znovu ukázal, že je stále schopen přispět i k okolo bující zeleni.
„Nejde to lehce. Alespoň ale letos nedošlo k žádnému výraznému zhoršení a poprvé od roku 2012 zůstává jeho status víceméně stejný,“ potvrdil serveru The Local další úředník Jerry Svensson. Nikdo prý přitom netuší, kdy se dny dlouholetého symbolu tamní krajiny naplní definitivně.
Záleží prý na okolnostech. Nyní více než čtrnáct metrů vysoký kolos stále zůstává populární turistickou atrakcí a jedním z nejstarších stromů nejen svého druhu na světě. V průběhu let bojoval i s housenkami nebo houbovými chorobami, i ty se však ochráncům přírody časem podařilo vymýtit.
V minulosti byly proporce Kvill Oaku, které jsou mimochodem zesíleny několika ocelovými dráty i řetězy, představeny také ve filmu. Jako pozadí pro erotické scény jej použil například švédský režisér Vilgot Sjöman v kontroverzním snímku „Jsem zvědavá“ z roku 1950.
Poprvé byl majestátní strom, jenž je ojedinělým v celé Skandinávii, údajně zaznamenán v roce 1772 v práci Magnuse Gabriela Craelia s názvem „Esej o popisu krajiny". Mezi švédské národní památky a dědictví pak patří od roku 2008.
