Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ukrajinský deník: Jízda tramvají č. 27

Josef Kubíček z Nymburka působí na východě Ukrajiny v Charkově v malém pivovaru jako sládek. Se čtenáři se dělí o své postřehy.

2.4.2014
SDÍLEJ:

Charkovské tramvaje pochází z české ŠkodovkyFoto: Josef Kubíček

Další „výchadnyj" (rusky víkend) je za mnou. 
A tak bych se rád s vámi podělil o své zážitky.

Poprvé za celou dobu, co tady jsem, tak jsem se setkal se svým sousedem. Je to starší pán – 70 let mu je. Soused se mě ze začátku nedůvěřivě ptá: „Odkud jsi?". Odpovídám: „Já Čech." „Áááá Čechy, já znám, já tam byl, tam je nádherně," zasnil se. Tak se ho ptám: „A kdy jste tam vlastně byl?" A on mi odpoví „V šedesátým osmým." No, maličko jsem šel do kolen. Nakonec se mi to zdálo úsměvné. Jen si nemohl vzpomenout na jméno města, kde byl. Zkusil jsem Milovice a on mi odpověděl: „Jóó, to je ono." Strávil tam prý jeden rok, ale zas tak mnoho si odtamtud nepamatuje. Pak jsme prohodili ještě pár slov a já šel na tramvaj. Na to, co si myslí o Krymu, jsem se ho raději už ani neptal.

Je to tady složité, jsou tady kulturní vazby – kdybych to měl k něčemu přirovnat – je to jako, kdyby nás pro sebe chtěli zabrat Slováci, abychom se spíše vázali na ně, než na Německo (za předpokladu, že bychom nebyli v EU). Nikdo nechce bojovat s „bratry". Tím, že je na východě Ukrajiny velká ruská menšina, tak je toto tvrzení podtržené.

U řidičky v kabince

Nastoupil jsem do téměř přeplněné tramvaje. Zastávku od zastávky začínalo být přeplněno. S přibývajícími lidmi se uvnitř na sebe všichni těsnali a začali na sebe být nepříjemní. Já jsem stál hned 
u hlavních dveří a pod tlakem dalších přistoupivších cestujících jsem skončil až v kabince řidičky!

Ta se marně snažila tlačící se dav usměrnit (regulovat) zavíráním dveří – moc se jí to ale nedařilo, jsou to přeci jen už starší modely z naší plzeňské ČKD. Ve finále jsem jí začal pomáhat s prodejem lístků, protože se ze své kabinky nemohla již ani vyklonit. Myslím si, že jí to celkem i pomohlo. Docela mě překvapilo, že jsem většině konverzace 
v tramvaji celkem i rozuměl.

Jeden pán středního věku už se neudržel a osočil se na druhou paní stejného věku, co tady mluví rusky, že tady jsme na Ukrajině. Ona mu na to odpověděla: „No jo, ty Banderovče," … a na to už se strhla slovní přestřelka i s dalšími cestujícími v totálně přeplněné tramvaji.

Korunu tomu nandal postarší pán (odhadem 75 let), ověšený ukrajinskými barvami i červeno-černým praporkem a spoustou metálů na hrudi. Ten začal silně Banderovce hájit – k němu se přidalo docela dost lidí a rozběhla se diskuze téměř v polovině tramvaje. Protože toto není první případ, co jsem zmínku a označení za „Banderovce" tady slyšel, už jsem si dávno vyhledal, o koho jde. Kdyby přišla přímá konfrontace i na mě, měl jsem již připravenou odpověď, kterou tady už úspěšně aplikoval můj český předchůdce: „Ja inostráněc zděs, já nikomu i ničemu nepanimaju" (v překladu: Jsem cizinec- zde já nikomu a ničemu nerozumím).

Když zpívají Kabáti

Abyste také byli v obraze, kdo to byli Banderovci: byli to ukrajinští radikálové, kteří se zformovali ve 20. letech 20. století a působili ještě po druhé válce. Většinou sídlili 
v příhraničních oblastech sousedních států a pořádali výpady na ukrajinské území 
a škodili zde cizincům (převážně Polákům). Jejich metody byly brutální, dle zdroje 
z Wikipedie mají na svědomí 80 tisíc obětí. V tehdejším Československu byl asi nejznámější z jejich představitelů Volodymyr Burlak. Když Kabáti zpívali písničku „Burlaci táhnou", nevěděl jsem, co to znamená. Už to vím.

Když Poláci začali rázně potírat Banderovce, jejich skupiny se snažily utéct na tehdejší západ. Burlak a jeho skupina se snažili probít přes tehdejší Československo za cenu velkých obětí na obou stranách. Odpověď na otázku, proč si dnes lidé nadávají po nich, je jednoduchá – jde 
o současné přirovnání k tehdejší situaci. V dnešní době na východě Ukrajiny žije velká část ruské menšiny, tak jako tehdy bylo Poláků. Někdo činy Banderovců bere tedy jako hrdinský čin odboje za celistvost a samostatnost Ukrajiny, někdo je odsuzuje za jejich brutalitu.

Zpět do tramvaje. Když přišla moje zastávka, tak už napětí v tramvaji polevilo. Většina remcalů, včetně galantního pána s medailemi na hrudi, totiž vystoupila na předchozí zastávce. Bylo zajímavé, jak se na to lidé dívají různě.

A na závěr bych se s vámi podělil o svojí poslední zkušenost při jízdě tramvají. Tady 
v Charkově, ale předpokládám, že je to na celé Ukrajině stejné, je zajímavý systém přepravy.

MHD zde nejezdí podle jízdních řádů, ale podle systému, který znají snad jenom řidiči tramvají. Takže se vám bez problému může stát, že v zimě při – 27 °C můžete klidně půl hodiny čekat na zastávce tramvaje v naději, že již brzy přeci musí jet. Někdy je to opravdu až hrozivá představa. Kdybych nebyl českým sládkem, ale ředitelem charkovského MHD, jízdní řády by byla první věc, kterou bych zde zavedl.

Autor: Miroslav Jilemnický

2.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
U Trojského zámku v Praze se 2. prosince odpoledne zřítila do Vltavy betonová lávka pro pěší. Podle informací záchranářů se při pádu zranili čtyři lidé. Snímek je ze 3. prosince.
18

Příčinou pádu trojské lávky nejspíš byla systémová konstrukční chyba

Vteřiny dne 13. prosince 2017

Vteřiny dne. Rychlý přehled pro ty, kteří nemají čas číst

Fosfáty v kebabu nejsou problém, rozhodli europoslanci

Evropský parlament neschválil námitku proti používání fosfátů v kebabech, které navrhla povolit Evropská komise (EK). Výrobci tohoto pokrmu tím získali souhlas europoslanců, aby do masa přimíchávali látky, které údajně zlepšují chuť masa.

Projev Pelty vnímám jako zinscenovaný, říká místopředseda FAČR Zlámal

/ROZHOVOR/ Někteří jeho rivalové si přáli jeho konec, on však dál získal podporu moravské komory. Důvěru i pro druhé funkční období v pozici místopředsedy za Moravu dostal ve Výkonném výboru FAČR kroměřížský podnikatel Zdeněk Zlámal, který s náskokem tří hlasů (38:35) porazil svého největšího rivala Františka Juru.

Babišovi ministři převzali jmenovací dekrety a začali pracovat

/ON-LINE PŘENOS, INFOGRAFIKA/ Čtrnáct mužů a žen z hnutí ANO nebo nestraníků převzalo z rukou prezidenta Miloše Zemana jmenovací ministerské dekrety.

DOTYK.CZ

Po stopách zvířecích emocí. Rozumíme jim vůbec?

Zvířata jsou nám daleko bližší, než jsme ochotní si připustit. Prožívají si svá malá i velká citová dobrodružství. Nejsou jim cizí radost, smutek, strach ani láska. Fakt, že kohout umí svým slepicím lhát, že zvířata dokáží jednat nezištně a že veverky jsou vychytralé zlodějky, by ještě před několika lety lidé považovali za fantazírování. Zkušený německý lesník Peter Wohlleben, milovník přírody, se vydává po stopách zvířecích emocí, jež utvářejí jejich pestrý svět.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT