Kam teď právě směřujete a jak dlouho jste na cestě?
Zrovna se vracíme z Kostariky do Kanady. Plánovaně jsme chtěli být na cestě do Argentiny, ale to nevyšlo, tak si to dáváme s malou zajížďkou. Letos to bude rok a půl, co jsme na cestách.

Jak trávíte Vánoce? Dodržujete na cestách české vánoční zvyky? 
Na poslední chvíli jsme se rozhodli dorazit do Banff National Parku (nejstarší národní park Kanady, pozn. red.), kde momentálně bydlí moje sestra, takže strávíme svátky s ní. Řídili jsme dva dny po zasněžených cestách, ve větru, tmě a jsme rádi, že jsme tady. 

Posledních šest let jsme slavili Vánoce v zahraničí, takže pro nás žádná novinka. Každý rok jsme někde, kde máme nějaké kamarády nebo rodinu, nikdy jsme nebyli na Vánoce vyloženě sami. Ale kdekoliv jsme, tak se snažíme si koupit stromek, nějakou rybu a připravit bramborový salát. Poštou nám z domova pak dorazí nějaké cukroví, slivovice a pár dárků. Vánoční pohodu prožíváme s rodinou a kamarády skrze Skype .

Co vás vedlo vydat se na cestu?
Žili jsme tři roky v Jižní Koreji, kde jsme si dodělávali vysokou školu. Mezitím jsme cestovali trochu po Asii a jednoduše se nám nechtělo hned usadit a začít budovat kariéru. Proto jsme si řekli, že cesta z Aljašky do Argentiny by mohla stát za to.

Kde získáváte peníze na cestu? Nezvažovali jste crowdfundigovou kampaň?
Pracovali jsme před cestou osm měsíců ve Skotsku. Pokrylo nám to výdaje přibližně na rok života v autě. Po cestě háčkujeme čepice a snažíme se co nejvíce omezit útraty. Crowdfunding jsme nezvažovali, neboť s ním pak přichází jistá nutnost plánování a o tom, jak nám to jde s plánováním, už víme.

Jak jste se dali dohromady?
Poznali jsme se na Erasmu v Portugalsku a tam jsme spolu začali cestovat… a tak nějak to vzniklo (smích).

Plánujete pracovat v Kanadě. Co vás k tomu vede? Je těžké tam získat práci?
Loni jsme si zažádali o Experience Canada viza s tím, že stihneme dojet do Argentiny a pak poletíme do Kanady a našetříme peníze na další cestu nebo cokoliv. Víza jsme dostali dřív, než jsme čekali. Pět měsíců na Jižní Ameriku bylo pro nás málo. Tady je přesná ukázka toho, jak nám vše (ne)vychází podle plánu.

Po cestě jsme potkali plno lidí, takže kontakty na práci máme. Práce je všude dost, jen si ji člověk musí umět najít.

Jaké máte cíle, životní i cestovatelské?
Cestovatelské - najít nějakou formu příjmu, která bude neustále financovat naše flákání po světě (smích).

Životní - Teď jsme ve fázi hledání místa, kde bychom jednou chtěli žít. A zároveň uvažujeme o nějaké formě podnikání.

Video: Cestovatelský život Hany a Václava Šimkových

Proč jste se rozhodli právě pro cestování právě dodávkou? Nezvažovali jste jiné varianty (autostop, vlak)?
Původní plán byl odjet celou cestu stopem, pak se polovina posádky rozhodla, že by to bylo super na kole, pak jsme začali uvažovat nad motorkami. Nakonec druhá půlka posádky strategicky nadhodila, že dvě motorky stojí stejně jako jedna dodávka a bylo jasno.

Líbí se mi vaše dílnička s čepicemi. Kde se vzal nápad háčkovat čepice? Dá se tím něco přivydělat?
Děkujeme. Kdysi mě babička naučila háčkovat, pak jsem si to připomněla jen tak ze srandy s kámoškou. Vzala jsem si háček s sebou, člověk nikdy neví. Většina lidí, co žije v dodávce, se tak snaží nějak si přivydělat, úspory nejsou nekonečné. My jsme zkusili háčkovat čepky a dost se to chytlo. Už se blížíme k 500ti uháčkovaným kulichům (z toho 100 když jsme dělali přednášky v Česku).

Všechny čepice jsou od začátku cesty za dobrovolný příspěvek. Nakupujeme staré deky a svetry v sekáčích, rozplétáme je a dáváme vlně nový život v podobě barevných kulíšků. Nás baví háčkovat (teda vesměs mě - Hanku), lidi baví náš příběh a to vše nám pokrylo veškeré náklady na benzín.

Předpokládám, že jste na cestách neustále spolu. Pohádali jste se někdy? Jak se vám žije v malém prostoru dodávky?
Předpokládáš správně. Jednou za čas se pohádá snad každý, ale je pravda že třecích ploch je při životě v dodávce trošku více. Na druhou stranu je hloupé zůstávat naštvaný dlouho a tak ta špatná nálada většinou zase rychle přejde. Jednou si Venca sbalil batoh a odešel z auta, ale to je na delší povídání.

Co vás cestou nejvíce rozesmálo?
Když se teď zamyslím, tak možná když jsme seděli s bandou u ohně v Mexiku a jeden klučina si šel odskočit. Jelikož se rozhodl ulevit si do moře, tak během toho na nás začal hulákat, že to moře svítí. Tak jsme všichni běželi za ním a koukali na světélkující plankton.

Kde se vám líbilo nejvíce a z čeho máte naopak nejhorší zážitek?
Jednoznačně Mexiko! Lidé jsou moc fajn, jídlo je výborné a k tomu všemu tam mají příjemné podnebí.

Náš nejhorší zážitek byl hned na začátku cesty, kdy při přestupu v Chicagu nás drželi čtyři a půl hodiny na imigračním. Po téhle dávce ignorance, netolerantnosti a lhostejnosti vůči všem lidem, co tam seděli, jsme měli sto chutí si koupit letenku zpět domů a vykašlat se na celou cestu.

Zažili jste cestou nějakou nehodu?
My jsme nebyli součástí žádné nehody, ale poměrně dost jsme jich ale viděli ve Střední Americe.

Nechybí vám někdy domov, přátelé a rodina?
Jelikož už jsme mimo domov takových šest let, tak určitě. Člověk hold stárne a jde to v ruku v ruce. Snažíme se alespoň jednou za rok přijet na kafe, ale nikdy se nestihneme se všemi potkat. O to víc je pro nás důležitější si udržovat přátelství s lidmi, co potkáme na cestě.

Jaké jsou vaše další plány, kam se vydáte příště?
Tak teď minimálně na rok Kanada, poté Jižní Amerika a pak… raději nebudeme plánovat (smích).

Více o cestovatelské dvojici HVAdvanture zde.

Video: Jak ze svetru vyrobit čepici