I tady, uprostřed Tcha-jwanu, na jednom z nejkrásnějších míst celého ostrova, je na zdejší poměry zimní prosincové počasí. Na nejvyšších vrcholcích zdejších hor, které přesahují čtyři tisíce metrů možná i lehce nasněží. I tady, východně od pevninské Číny, se ale mnoho lidí těší na Vánoce, které tu decentně připomíná ozdobený umělý smrček ve vstupní hale hotelu. Vánoce, na druhém konci světa.

Tchaj-wan, ostrov s třiadvaceti miliony obyvatel, je demokratickou, tolerantní, multikulturní a v mnoha ohledech hodně americkou variantou Číny. Číny, jaká by dnes mohla být celá, kdyby tam občanskou válku v roce 1949 nevyhráli dodnes vládnoucí komunisté v čele s Mao Ce-tungem. Jeho poražený soupeř, generál Čankajšek se v čele zbytků své armády usídlil právě na Tchaj-wanu.

Z původně chudého hornatého ostrova dokázal vytvořit bohatý, průmyslový stát. Když v roce 1975 zemřel, začala se jeho vojenská diktatura liberalizovat a v roce 1990 se na Tcha-jwanu prosadila plná demokracie západního typu, slovy jednoho západního diplomata „nejlepší demokracie v celé Asii“. A to včetně náboženské tolerance, která se projevuje všudypřítomnými svatostánky všech hlavních světových náboženství, křesťanskou církev nevyjímaje.

Vánoce jako Valentýn

Pro Tchaj-wan už od Čankajškových časů byly a zůstávají hlavním vzorem Spojené státy. Začíná to u uniforem zdejší armády a policie, pokračuje přes všudypřítomnou americkou síť obchodů „7-Eleven“, zcela samozřejmé anglické nápisy a znalost angličtiny mezi téměř všemi vzdělanějšími Tchajwanci, oblíbenost baseballu, a konče třeba právě Vánocemi.

„Vánoce jsou tu rok od roku oblíbenější,“ říká čtyřicátnice Cherry, která pracuje jako státní úřednice v mnohamilionové metropoli ostrova Tchajpej. „Slaví je především mladí Tchajwanci. Je to něco jako obdoba Valentýnu, důvod dát dárek svým blízkým, těm, které má člověk rád. V mnoha domácnostech si ale kupují a zdobí stromečky, samozřejmě však většinou umělé,“ dodává.

Vánoce jako velkou příležitost vidí především zdejší obchody, z nichž hlavně ty luxusní, se světovými módními značkami, na vánoční výzdobě nešetří a lákají zákazníky na nákup vánočních dárků. Vánočně jsou vyzdobeny v hlavním městě i mnohé ulice, především ty s mezinárodními hotely, nebo místa, kde bydlí a pracují lidé z evropských zemí či Spojených států. Vločky, zlatá světélka, sem tam i nějaké to sobí spřežení. Vánoční výzdobu mají i mnohé luxusnější restaurace nebo kavárny a bary pro mladé, které se snaží nalákat především zamilované páry na „vánoční romantiku“.

Ostatně deštivé a na zdejší poměry chladné prosincové počasí k nějaké romantické večeři s vánočním popraškem přímo láká. Vedle zamilovaných se na svátky těší stále více tchajwanských školáků. Ve velmi rozšířených amerických školách se před Vánoci zpívají i koledy, chodí Santa, hrají se vánoční představení ve školních divadlech, ale především se rozdávají různé cukrovinky.

U nejvyšší stavby Tchaj-wanu, „Tchajpej 101“ dokonce najdete něco na způsob evropského vánočního trhu, své žně slaví především prodejci všemožných cukrovinek a také hraček. Ale přece jen je toho všeho o dost méně, než tady u nás v Evropě a v Severní Americe, je to daleko méně vtíravé, jakési decentní a stále jako pouhý doplněk atmosféry, v níž jen máloco dalšího Vánoce připomíná. Tím podstatným rozdílem oproti Evropě je, že Štědrý den ani následující vánoční sváteční dny tu nejsou státním svátkem, tedy dny volna. Kdo si nevezme dovolenou, musí normálně do práce nebo do školy. Na Nový rok tu ale volno je, byť se oficiálně slaví jako státní svátek „založení Čínské republiky“.

„Hlavním svátkem pro nás samozřejmě zůstává začátek čínského lunárního nového roku,“ vysvětluje třicátník Trent. Čínský nový rok má podobnou vlastnost jako křesťanské Velikonoce. Řídí se totiž měsíčním cyklem, a tak je každý rok v kalendáři jindy, a aby to bylo ještě komplikovanější, tak dokonce v jiný den v týdnu. Poslední „čínský nový rok“ připadal na sobotu 25. ledna, ten další, počátkem příštího roku vychází na pátek 12. února 2020. „Začátek lunárního roku jsou pro nás ty pravé svátky, kdy se schází celé velké rodiny, kdy Číňané cestují domů ze všech koutů světa, kdy se ekonomika zastaví a všichni, kdo mohou, mají volno,“ dodává Trent.

Milion křesťanů a Čankajšek

Na Tchaj-wanu je ale víc než milion lidí, pro které jsou Vánoce spolu s Velikonocemi skutečným hlavním svátkem roku. Těmi jsou zdejší křesťané, kteří se těší na rozdíl od pevninské Číny zdejší nábožensky i politicky velmi tolerantní atmosféře a své svátky mohou oslavit obdobně jako křesťané v Evropě, Spojených státech nebo v Austrálii. Ostatně papežský stát Vatikán je jednou z mála zemí světa, které mají s Tchaj-wanem plné diplomatické styky.

Velkou roli v oblibě a toleranci křesťanství na Tchaj-wanu měl příklad dodnes uznávaného „otce vlasti“ generála Čankajška, který po svém sňatku v roce 1927 přejal náboženství své manželky Sung Mej-ling, kterým bylo metodistické křesťanství. Mej-ling byla přitom sama velmi významnou postavou čínského společenského a politického života, neteří Dr. Sunjatsena, protimonarchistického revolucionáře a prvního prezidenta Číny. Její manželství s Čankajšekem vydrželo téměř padesát let, až do generálovy smrti v roce 1975.

Jako první dáma hrála velmi důležitou roli i na Tchaj-wanu, kam spolu s manželem přesídlili v roce 1949. Křesťanský chrám dodnes stojí na místě, kde měl u Slunečního a měsíčního jezera Čankajšek svoji rezidenci, v níž pravidelně trávil dovolené, a je stále oblíbeným místem tchajwanských svatebčanů. Po velkém zemětřesení v roce 1999 sice nebyla Čankajškova vila obnovena a na jejím místě vyrostl luxusní pětihvězdičkový hotel, ale křesťanský chrám byl uveden do původního stavu.

Současně je ale od křesťanského kostela, postaveného v klasicistním stylu, výhled na druhý břeh jezera na budhistický klášter s nedalekou pagodou postavenou Čankajškem na počest jeho matky a také na taoistickou svatyni. „Jsme tolerantní, moderní národ a náboženství je tu věcí, která tu lidi nerozděluje,“ vysvětluje mladá studentka Connie, která má podobně jako mnozí jiní Tchajwanci za sebou několik let studia ve Spojených státech.

Stejný svátek, ale jiný kraj a mrav

Kolem jezera není problém sehnat tradiční středoevropské vánoční jídlo, tedy sladkovodního kapra, byť jinak v tchajwanské kuchyni dominují především mořské ryby v čele s tuňákem a „mořské plody“, jako chobotnice a sépie. Trochu problém je ale s úpravou. Kapra vám přinesou v celku, uvařeného a se sójovou omáčkou a zeleninou. Popravdě řečeno, tchajwanská kuchyně, oproti jiným typům čínských kuchyní velmi neostrá a delikátní, nabízí mnoho lepších jídel, než je tato zdejší varianta štědrovečerního kapra.

Pokud vám tchajwanské Vánoce v počasí, které připomíná evropské jaro, a v přírodě, jež se podobá subtropickému oddělení botanické zahrady, přijdou příliš exotické, pak obyvatelům relativně nedaleké, převážně křesťanské Austrálie naopak daleko víc připomínají ty evropské, jimž se ty australské podobají ještě méně. „U nás začínají s Vánocemi letní prázdniny,“ vysvětluje mi Julie, jejíž rodiče se do Austrálie přestěhovali v šedesátých letech z Maďarska. „Bývá většinou děsivé vedro, takže Štědrý den trávíme většinou někde na pláži a australský Santa bývá většinou v plavkách,“ dodává.