Běžně nepřístupná jeskyně se otevře už tuto sobotu. A to při příležitostijejího objevení.

Lidé tak mohou spatřit část z nejdelšího jeskynního systému v České republice.

„První skupina půjde v devět hodin, poslední vstup je pak v šestnáct hodin,“ upřesňuje čas Antonín Tůma ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Chodit se bude v desetičlenných skupinách vždy po dvaceti minutách.

Ministerskou trasou

Sraz zájemců bude v údolí Pustý žleb, v meandru Koňský spád, asi dva a půl kilometru severně od Punkevních jeskyní u portálu štoly. „Bude se procházet Ministerská trasa a Absolónův dóm. Není to nijak náročné, celkově to je i se zpáteční cestou kolem devíti set metrů,“ prozradil Tůma, který upozornil, že k jeskyni musí lidé dojít pěšky výhradně po turistických značkách.

Protože jeskyně je veřejnosti nepřístupná, musí si zájemci obstarat určité vybavení. „Povinná je pevná obuv, svítilna a přilba, stačí i cyklistická. Protože jsou v jeskyni kaluže, doporučujeme i holínky a oděv, u kterého nevadí ušpinění,“ uvedl Petr Polák, předseda Plánivské skupiny, která před čtyřiceti lety Amatérskou jeskyni objevila.

Na prohlídky se musí zájemci předem přihlásit na e–mailové adrese hynek.skorepa@nature.cz. „Tam napíší jména všech účastníků a požadované datum a čas. Bez přihlášení se lidé do jeskyně určitě nedostanou,“ upřesnil Tůma a dodal, že o prohlídky je velký zájem. „Soboty už jsou plné, o nedělích je ještě pár vstupů volných,“ sdělil Tůma.

Vzpomínky objevitele Amatérské jeskyně: Dóm byl třpytivě bílý

Když jsem se před dvěma roky dostala do nádherných prostor Amatérské jeskyně, nejdelšího jeskynního systému u nás, přemýšlela jsem tehdy, jak se asi cítili objevitelé, kteří tu krásu podzemí spatřili poprvé. Po setkání s Janem Vítem (bydlel v Blansku, dnes žije v Lažánkách u Brna) už vím o trochu více. Dnes osmašedesátiletý usměvavý muž tam totiž před čtyřiceti lety byl. Zažil ten pocit být úplně první a spolu s dalšími sedmi lidmi stál u objevu, který se do pomyslné speleologické knihy zapsal zlatými písmeny.

Co vás přivedlo k "jeskyňařině"?

Měl jsem vždycky rád přírodu a jeskyně k tomu samozřejmě patří. Nejprve jsem asi v osmnácti letech začínal v jeskyních u Ochozu u Brna. Protože se mi stejně jako většině kamarádů tato oblast ale zdála málo perspektivní, odešli jsme v roce 1959 na Holštejnsko, přesněji na jeskyni Plánivy. Ta se měla totiž napojovat na aktivní tok Bílé vody, která podle již v této době známého barvení byla velkou zdrojnicí Punky. V Plánivách jsme si dali hodně do těla.

Jsou tam velmi úzké puklinové prostory, takže ze začátku jsme lezli tři sta čtyři sta metrů tam a zpátky až dvacet hodin. Nakonec jsme se ale kvůli několika nezdařilým pokusům projít přes bahnitý sifon, který nebyl dodnes překonán, rozhodli zkusit štěstí i na jiných místech. Nejúspěšnější byl objev na silvestra v roce 1964 v jeskyni 13C, kdy jsme poprvé pronikli v Dómu halucinací na aktivní tok říčky Bílá voda. (vše detailně ukazuje na nakreslených mapách, které zpaměti namaloval)

To byl první velký objev Plánivské skupiny. Ještě větší význam měl ale objev Amatérské jeskyně o pět let později. Co tomu „osudovému“ lednu 1969 předcházelo?

Roční kopání. Nejprve jsme kopali do hloubky kolem třiceti metrů. To jsme na konci listopadu 1968 objevili první volné prostory. Pak následovalo kopání dalších deseti metrů, kdy jsme se v neděli dvanáctého ledna 1969 dostali do třicet metrů dlouhého dómu. Ten byl ukončen kolmým stupněm, takže bez žebříku jsme nemohli pokračovat. Přemýšleli jsme, jestli si máme jít do srubu pro žebřík, ale nakonec jsme se domluvili, že počkáme na ostatní, kteří s námi dělali, a půjdeme tam o týden později, tedy 18. ledna 1969. (spolu s Janem Vítem Amatérskou jeskyni objevili Milan Šlechta, Broňa Fitz, Milena Klíčníková, Josef Sevránek, Jan Kovář, Vladimír Pípal, Vladimír Zůbek)

Co jste tehdy cítil, když jste věděl, že jste první?

Když jsem uslyšel téct vodu, přiznávám, že jsem byl naměkko. Věděli jsme, že je to uprostřed planiny, a že je to tak objev všech dob. Co se týče krápníkové výzdoby, byla to nádhera. V Dómu objevitelů byly veliké krásné krápníky a celý dóm byl stříbrně bílý.

Slyšela jsem, že jste tam chodili v ponožkách…

Ze začátku opravdu ano. A pak, i když se chodilo v holínkách, dbali jsme na to, aby se chodilo jen po vyšlapané cestě. Dlouho to zůstalo tak krásně bílé.

Jak jste objev slavili?

No my jsme moc peněz na veliké slavení neměli. Sdělovali jsme si ale samozřejmě zážitky a vzpomínám si, že se hned v koupelně vyvolávaly fotky. Také jsme si pak dobírali Laďu Slezáka, který se snažil do jeskyně dostat prostřílením stropů z jeskyně 13C. Říkali jsme tehdy: „Laďo, do toho se dostaneš.“

Jak jste přišli na název jeskyně?

Vymyslel ho Milan Šlechta. Bylo to na počest všech amatérských kolektivů, které již po několik generací v Moravském krasu pracovaly. (v sedmdesátých letech byly tendence jeskyni přejmenovat. Padly návrhy jako Nové Punkevní jeskyně, Absolonovy jeskyně, Jeskyně 25. výročí Vítězného února nebo Jeskyně Klementa Gottwalda. Nakonec ale název Amatérská jeskyni zůstává).

Byl to takový velký objev. Psalo se o tom?

Z naší skupiny nebyl nikdo moc velký psavec, takže o objevu se příliš nepsalo. Později pak o objevu natáčela televize, ale protože samozřejmě nechtěli do podzemí do takové délky natahovat káble, natáčelo se to v Punkevních jeskyních.

V srpnu 1969 pak Plánivská skupina překonala sifon na konci Povodňové chodby a poprvé se tak dostala do jeskyně Nová Amatérka. U tohoto objevu jste také byl?

Měl jsem to štěstí, že jsem byl u všech těchto velkých objevů. Měli jsme sifon podplavat všichni tři, ale měli jsme jen dva dýchací přístroje, takže to nakonec podplaval Miloš Beníšek a Milan Šlechta a já je jistil. (vzpomíná, že byl rád, že tam s ním byli ještě dva lidé, protože tam čekal asi šest hodin)

S Amatérskou jeskyní nejsou spojeny jen objevy, ale bohužel tam i umírali lidé. V roce 1970 v ní zahynuli Milan Šlechta a Marko Zahradníček. Neměl jste potom strach jít opět do jeskyní?

Za ta léta už ani tak moc ne. Byla spíš nechuť, protože naši kluci těla vynesli na povrch a policisté nás pak odsud vyhnali. Po tomto neštěstí nám také byl přístup do Amatérky na dlouhou dobu odepřen.

Zmínil jste, že jste u záchranné akce byl. Věřil jste, že jeskyňáři žijí?

Byli to zkušení jeskyňáři, takže ano, věřil jsem. Ale bohužel je to chytlo na nejméně vhodném místě. (doplňuje, že o život připravila jeskyně, konkrétně jeskyně 13C, v roce 1965 i Milanova bratra Jiřího Šlechtu)

Vy jste měl v jeskyně nějaké problémy či zranění?

Ne, také jsem ale vždycky mladším, protože já tam byl nejstarší, říkal: Kluci, jistěte se pořádně. Je moc hezkejch holek na světě a kvůli frajeřině se zabít, to nestojí za to.“