Jeho cestu po turistických trasách mapoval Deník, na jehož stranách se čtenáři každý pátek mohli dočíst, kolik kilometrů za uplynulý týden mladý Hradišťan ušel, kam právě dorazil a co zažil. Po čtyřech týdnech a absolvování zhruba 800 kilometrů, dosáhl v úterý 6. srpna cíle své cesty.

Během posledního týdne našlapal Maxim Jilík z Lublaně do Rijeky 175 kilometrů a na své konto si podle svých slov připsal další skvělé zážitky. Spal po cestě u dvou rodin a jednou mu umožnili přenocovat v hospodě.

„Čím více na jih jsem mířil, tím více byli lidé dobrosrdeční a ochotní pro mě něco udělat. Velkým pomocníkem mi byly také kostely či kapličky, protože část poutě jsem trávil modlitbami. Jeden pan farář mě dokonce nechal přespat v kapli na hřbitově, když byla velká bouřka, tak to byl taky docela zážitek, ale musím přiznat, že ačkoliv to zní strašidelně, tak noc to byla, jako každá jiná,“ popisuje Maxim Jilík svůj zřejmě nejdobrodružnější nocleh.

Přivítali ho přátelé

Na pláž v Rijece dorazil 6. srpna odpoledne a v cíli jím prý necloumaly žádné emoce, spíš jej mrzelo, že už je po všem. Největším zážitkem totiž podle něj byla cesta sama o sobě.

„Velkou radost mi udělala partička mých čtyř kamarádů, kteří mě na pláž přišli přivítat asi hodinu po mém příchodu. Putování mi trvalo 27 dní, ušel jsem okolo osmi set kilometrů a prožil jsem nejlepší měsíc svého života. Zážitky si ponesu v srdci, protože jsem potkal spoustu skvělých lidí, kteří mi pomáhali na každém kroku,“ přiznává Maxim Jilík.

Pěší poutě podle něj nejsou náročné, jen to chce mít odvahu vyrazit.

„Po pár dnech si hlava zvykne na výstup z komfortní zóny a člověk může začít fungovat jako tulák. Není to samozřejmě pro každého, ale kdo to nevyzkouší, nepochopí. Já osobně neznám lepší způsob, jak hodit problémy za hlavu. Ideální je doslova je nechat doma a vyrazit do světa, kde se staráte jen o jídlo, vodu a místo na spaní,“ uzavírá Maxim Jilík svůj poslední report pro Deník z pěší poutě k Jadranu.