Články z magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků a naší placené webové verze, výjimečně pro tento víkend na Deník.cz odemykáme všem.

Lednicko-valtický areál je velmi známý komplex v okolí zámku Lednice, který bezmála 700 let sloužil jako letní sídlo šlechtického rodu Lichtenštejnů. Jejich zámky ve Valticích, Lednici a Břeclavi byly od konce 18. století doplňovány množstvím dalších voluptuárních staveb (sloužících osobní potřebě a pohodlí panstva). Na nové výstavbě se podílel nejen císařský dvorní architekt Canevale, ale i jistý Josef Hardtmuth.

Pokud je vám to jméno povědomé, není divu. Rakušan Josef Hardtmuth se z obyčejného zedníka vypracoval až na architekta, vynálezce, průmyslníka a stavebního ředitele knížete Lichtenštejna. A byl to on, kdo ve Vídni založil továrnu Koh-i-noor Hardtmuth, vyrábějící psací a výtvarné potřeby, která byla později přesunuta do Českých Budějovic. V Lednici najdete pod číslem popisným 437 stavbu, kterou projektoval Hardtmuthův nástupce, architekt Joseph Kornhäusel. Jde o Rybniční zámeček, který neprávem uniká pozornosti turistů.

Zámeček postavený mezi roky 1814–1816 stojí nad severním břehem Prostředního rybníka. Budova s reprezentativním průčelím obráceným k rybníku sloužila nejprve jako hájovna (také se jí říkalo Jägerhaus am Teiche nebo Jagdschloss) a později jako obydlí zahradníka. Je zajímavé, že lednická stavba předběhla obdobně koncipované vily ve čtvrti Johna Nashe v londýnském Regent´s Parku považované za prototypy evropské moderní architektury.

Příklad bytové kultury

Pokud byste se chtěli pokochat vilou Aloise Landfrase, musíte se pro změnu vypravit do Jižních Čech. Najdete ji na adrese Jindřichův Hradec – Karlov čp. 151. Vilu se zahradou u řeky Nežárky a na dohled jindřichohradeckého zámku si nechal vystavět místní rodák Alois Landfras, knihtiskař a obrozenský vydavatel knížek lidového čtení. Úctyhodný muž a rovněž starosta Jindřichova Hradce si nechal vilu postavit v roce 1826 od zdejšího stavitele Josefa Shaffera. Hotová byla za jediný rok. Vila byla ještě rozšířena v roce 1937.

Dostavby se ujal architekt Antonín Mečíř a odborníci jeho počin hodnotí jako ojedinělý projev bytové kultury třicátých let 20. století. Oceňují jeho úctu k obrozenským předkům, kterou uvedl do souladu s tehdy moderními nároky na bydlení. Možná ještě významnějším architektonickým dílem než samotná vila je zahrada k ní přiléhající. Vybudoval ji též Josef Schaffer v letech 1826–1839, byla inspirována zahradou italské markýzy Isabelly z Vesterloo a její výstavba přišla knihtiskaře Landfrase na neuvěřitelných 65 tisíc zlatých. V areálu zahrady se nachází i gotický a antický pavilon nebo čínská voliéra.

Osvícenecká stavba

Ve Velkém Březnu čp. 63 stojí jedna z posledních novostaveb feudálního sídla v českých zemích. Ačkoliv dnes se pro objekt užívá výraz zámek, hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína si ho dal původně stavět jako klasicistní vilu. Tu v letech 1842–1844 vybudoval architekt Ludwig von Förster a za zámek byla považována až po novorenesanční přestavbě na konci 19. století. Hrabě Chotek, který se mimo jiné zasloužil o vznik první železnice u nás, byl založením osvícenec. O tom svědčí i vila, která byla vybavena vodovodem, splachovacími záchody, a to i v domech pro služebnictvo, nebo horkovzdušným vytápěním.

Ani osobnost architekta Förstera nebyla zvolena náhodně. Byl to právě on, kdo v roce 1836 začal vydávat první rakouský architektonický časopis Allgemeine Bauzeitung. Jako urbanista zanechal stopu nejen ve Vídni, ale i v Brně. Jestliže se vydáte na prohlídku Chotkovy vily alias zámku Velké Březno, pak vězte, že před vámi na něm pobývali i slavný hudební skladatel Ferenc Liszt nebo hraběnka Žofie Chotková, která roku 1914 zahynula při atentátu v Sarajevu spolu s manželem, následníkem rakousko-uherského trůnu Františkem Ferdinandem d´Este.