„Domníváme se, že hromadné vymírání tisíciletých baobabů může souviset s významnými změnami klimatických podmínek, ke kterým dochází zejména v jižní Africe,“ tvrdí doktor Adrian Patrut, jeden ze spoluautorů studie. „K tomu, abychom mohli potvrdit či vyvrátit tento předpoklad, bude nicméně nutný další výzkum,“ vysvětluje.

Podle vědců vymřela během posledních dvanácti let většina nejstarších afrických baobabů. Za nejvíce postižené oblasti přitom považují Zimbabwe, Namibii, Jihoafrickou republiku, Botswanu a Zambii.

O rozsahu zkázy, která stromy postihla, přitom nejvíce vypovídá skutečnost, že v posledních letech náhle „zemřelo“ osm z třinácti nejstarších i pět ze šesti největších baobabů. Jak upozorňuje BBC, stáří nejmladšího z těchto stromů bylo odhadováno na tisíc let, v případě dalších pak vědci mluví o „více než 2500 let“.

„Zjištění, že jsme přišli o takto staré stromy, bylo nečekané a velmi smutné,“ řekl Adrian Patrut britské BBC. „Za jejich koncem patrně stojí výrazné zvýšení teploty a sucho, které v Africe dlouhodobě panuje. Nemyslíme si totiž, že by se jednalo o nějakou epidemii,“ uzavírá Patrut.

Prastaré baobaby jsou odjakživa zahaleny rouškou tajemství. Nefascinují pouze svým vzhledem, když pro vyprahlou africkou krajinu jsou kvůli své schopnosti zadržovat vodu doslova požehnáním. Jeden strom totiž dokáže zadržet až 1200 litrů vody.

Velmi cenné je však i ovoce baobabu – jeden plod o velikosti kokosového ořechu obsahuje přibližně stejně vitamínu C jako čtyři pomeranče. Zatímco listy baobabu se v tradiční medicíně používají jako léčivo, z jeho kůry si zase domorodci vyrábějí oblečení.

Zdravý baobab může dorůst až do výšky třiceti metrů, přičemž průměr kmene nezřídka dosáhne i jedenácti metrů. „Hlavní problém baobabů spočívá v tom, že začínají být pěkné až v okamžiku, kdy dosáhnou věku 800 let,“ prohlásil na jejich adresu kdysi jihoafrický botanik Hugh Glen.

Prastaré stromy lidstvo odnepaměti považuje za posvátné, když o nich často mluví jako o „stromech života“. Není proto divu, že se baobaby objevily i v jedné z nejoblíbenějších knih, Malém princi. Zde však představovaly zdroj problémů, když na maličké domovské planetě Malého prince rostly tak dlouho, že je musel každé ráno vytrhat.