Máte představu, kudy vlastně vedla trať z Krnova do Hlubčic o délce 18 kilometrů? Uvedla ji do provozu v roce 1873 společnost Moravskoslezské centrální dráhy. Byl to další přírůstek její sítě již existujících tratí Olomouc – Krnov – Jindřichov a Krnov – Opava, které byly otevřeny o rok dříve.

V Hlubčicích, které tehdy patřily Prusku, navazovala trať Vilémovy dráhy z Ratiboře. Ta vedla do Hlubčic už od roku 1856. Pokračování ratibořské trati do Raclawic postavila Hornoslezská dráha v roce 1876.

Za první republiky byla celá trať v provozu německých drah. Například v roce 1925 zde jezdily tři páry osobních vlaků a v neděli ještě večerní pár navíc. Po druhé světové válce už ale nebyl na trati Krnov – Hlubčice obnoven mezistátní provoz. Na české straně zůstala zachována podstatná část z tříkilometrového úseku ke státní hranici. Fungoval jako vlečka do cihelny a dřevoskladu.

Trať na nynější polské straně po válce převzaly polské dráhy. Vlaky po ní jezdily až do zastávky Petrovice (Pietrowice), která ležela hned za krnovským hraničním přechodem. Osobní doprava zde vydržela až do osmdesátých let. Poté zůstala trať zachována a udržována pravděpodobně pro případný přesun okupační sovětské armády. Ta si zabrala krnovská kasárna a ze strategických důvodů byla připravena v případě kontrarevoluce poskytnout bratrskou pomoc i komunistickému režimu v Polsku.

V současné době nemá trať na české ani polské straně žádné využití a osiřelý násep zřejmě spěje k definitivnímu zániku.
Na krnovské straně sice zanikla odbočka do cihelny, ale úsek ke skladišti dřeva byl provozuschopný ještě přibližně před deseti lety. Kolej směřující ke státní hranici se totiž příležitostně používala k odstavování nákladních vagonů. Teprve kolem roku 2009 byly vytrhány koleje a dřevěnými pražci si zatopili bezdomovci.

Klasický železniční most přes Opavici Miluji Pepu zmizel v roce 2011. Milovníci železniční nostalgie občas pořádají komentované výlety po náspu. V Polsku kousek za hranicí hledají nástupiště zastávky Pietrowice Glubczyckie. Už o kilometr dál lze tušit polohu bývalé staničky Mokre Glubczyckie. Tato stanice bývala nejvyšším místem na trati, takže na obě strany odtud je klesání.

Za Mokrým je nejlépe vidět, že trať byla budována s pruskou velkorysostí. Nachází se zde velký, přes kilometr dlouhý zářez, do něhož by se kdysi dávno vešly dvě koleje. Je překlenutý silničním nadjezdem. Po té následuje mohutný a dlouhý násep, za kterým se trať narovnává, když prochází mezi obcemi Zopowy a Rowne.

V místě, kde cesta spojující tyto vesnice křížila trať, stávala zastávka Zopowy-Rowne. Ještě nedávno zde byla dobře patrná peronní hrana.

Do Hlubčic je to odsud ještě šest kilometrů. V následujícím zářezu bývalo možné najít důkaz, který dokládá, že Poláci trať udržovali. Jde o několik betonových pražců s rokem výroby 1989. V patřičné vzdálenosti před Hlubčicemi stávalo vjezdové návěstidlo. Poté se přidala kolej od Raclawic, která přivedla vlaky na hlubčické nádraží. V dubnu 2000 byla v Hlubčicích zcela zastavena osobní doprava.