Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zvířecí oběti i jídlo pro mrtvého. Na Sulawesi zachovávají tradice

Ačkoliv jsou obyvatelé regionu Tana Toraja křesťané, pohřební rituály stále probíhají podle dávných animistických tradic.

22.9.2017
SDÍLEJ:

Obětování vodního buvola je vrcholem torajského pohřbu. Buvol má přitom pro obyvatele Sulawesi obrovskou cenu, jelikož jim pomáhá s obděláváním rýžových polí. Za buvola tak zaplatíte stejně jako za auto. Proto musí Torajové na svůj pohřeb šetřit celý živoFoto: Deník / Dubský Lukáš

Na statného vodního buvola se upírají desítky očí. On je ale úplně v klidu, na lidi je zvyklý, netuší žádnou zradu. Muž stojící před ním se ale rozmáchne mačetou a jedním rychlým pohybem podřízne buvolovi krk. Překvapené zvíře nevydá ani hlásku, ze ztráty krve se mu téměř okamžitě podlomí nohy. Na zemi sebou ještě několikrát škubne, než z něho vyprchá život. Jeho obětování se právě stalo zlatým hřebem křesťanského pohřbu. Vítejte v Tana Toraja na indonéském ostrově Sulawesi.

„Tohle je takový malý pohřeb,“ říká místní průvodce Martin, který už takových pohřebních slavností absolvoval s turisty nespočet. Menší pohřeb tady ovšem znamená zhruba 200 hostů. Torajové totiž přikládají poslednímu rozloučení se zesnulým člověkem mimořádný význam. Na pohřeb šetří celý život a podoba tohoto rituálu je pro Evropana jen těžko pochopitelná.

Mrtvého navštěvují a nosí mu jídlo
„Až do pohřbu je mrtvý člověk považován jen za nemocného. Je mu vyhrazen samostatný pokoj a členové rodiny ho chodí navštěvovat a dokonce mu nosí jídlo,“ přibližuje torajské zvyky indonéský průvodce. Čas mezi úmrtím a pohřbem přitom může být velmi dlouhý. Pohřeb, který jsme navštívili, se konal již tři týdny po úmrtí. Ovšem někdy se na poslední rozloučení čeká několik měsíců a ve výjimečných případech dokonce několik let. Proč tak dlouho?

„Rodina musí našetřit dost peněz, aby se mohla se zesnulým důstojně rozloučit. Navíc se na pohřeb zvou příbuzní a známí z celého světa. Není neobvyklé, že na obřad přiletí přátelé z Evropy nebo Austrálie,“ nabízí vysvětlení Martin.

Přestože je Indonésie největším muslimským státem na světě, torajský region je výjimkou. Přes 80 procent obyvatel je křesťanského vyznání, místní si ovšem zachovali specifické zvyky vycházející z animistické tradice. Oblast je turisticky atraktivní díky velkým pohřebním rituálům, pitoreskní architektuře i trekům po odlehlých horských svazích.

Ani pohřební obřad není záležitostí několika desítek minut, jak jsme zvyklí z Evropy. Ty méně honosné trvají tři až pět dní, existují však i pohřby trvající několik týdnů. Ačkoliv jsou Torajové křesťanského vyznání, součástí rituálů spojených s odchodem z tohoto světa jsou i zvířecí oběti. Tento zvyk zůstal zachován po dlouhá staletí.

Při každém pohřbu je tak obětováno několik desítek prasat a rovněž vodní buvoli. Počet obětovaných buvolů je měřítkem společenského postavení rodiny. Takový vodní buvol je totiž na ostrově Sulawesi zvíře nesmírně ceněné pomáhá místním při obdělávání všudypřítomných rýžových políček.

Vodní buvol je často dražší než auto
„Takový buvol je tady dražší než auto,“ podotýká Martin a vede nás k improvizované polní kuchyni, kde se starají o to, aby smuteční hosté nehladověli. Využívá se hlavně maso obětovaných prasat, které muži nasekají (i s kostmi) mačetou na malé kousky a poté na zemi pokryté banánovými listy smíchají maso s dalšími ingrediencemi, jako jsou chilli papričky, máta, kasava či citronová tráva. Hygienikům by se nad přípravou takového pokrmu možná protočily panenky, ale výsledek je nesmírně chutný.

Ani z obětovaného buvola nepřijde nic nazmar. „Maso slouží k přípravě pokrmů, co se nesní během obřadu, to si hosté po skončení ceremoniálu odnesou domů. Kůži buvolů zase příbuzní prodají koželužnickým závodům,“ vysvětluje znalec místních poměrů Martin.

Zvláštní atmosféru místních pohřbů podtrhuje i prostředí, ve kterém se odehrávají. Torajové totiž stále bydlí v původních obydlích, která mají pitoreskní tvary. Tato obydlí se nazývají tongkonany, v těch větších místní obyvatelé bydlí, menší používají jako rýžové sýpky. Na první pohled zaujme především nezvyklý tvar střechy. „Existují dvě verze, které tvar střechy vysvětlují. Podle první z nich má připomínat rohy vodního buvola. Podle té druhé má střecha tvar lodi. To souvisí s vírou, že naši předkové se do oblasti Tana Toraja dostali na lodích,“ konstatuje Martin.

Zatímco v Evropě jsou pohřby obvykle čistě rodinnou záležitostí, na ostrově Sulawesi je vítán každý příchozí, přestože zesnulého třeba vůbec neznal. Očekává se ovšem, že každý, kdo se obřadu zúčastní, přinese nějaký dar. Turistům je obvykle doporučeno přinést kilo cukru nebo karton hřebíčkových cigaret.

U příbuzných a známých jsou dary pečlivě evidovány a značnou část obřadu tvoří zdlouhavé předčítání zúčastněných včetně informace, jaké dary zesnulému věnovali. Torajové totiž v tomto ohledu dbají na přísnou reciprocitu. „Pokud někdo na pohřeb vašeho příbuzného přinese jako dar prase, očekává se, že až dotyčný zemře, vaše rodina se zachová stejným způsobem,“ popisuje torajské zvyky mladý průvodce.

Ostýchavost stranou, torajský pohřeb není o tom tiše sedět a rozjímat. Součástí posledního rozloučení jsou i různá taneční vystoupení, pozůstalí se mezi sebou živě baví, smutek na nich není na první pohled patrný. Podle indonéského průvodce Martina, kterému místní přezdívají Sasu, jsou Torajové zvyklí oplakávat své mrtvé v soukromí. „Během obřadu to pozůstalí nedávají najevo, ale samozřejmě jsou smutní,“ podotýká Martin.

Účast turistů na pohřbu jako čest
Přítomnost turistů na pohřbu nepůsobí na místní jako cosi nevhodného. Naopak, považují to za čest pro zemřelého příbuzného.

„Pojďte dovnitř, podívat se k rakvi,“ vyzývá nás průvodce. Zouváme si boty a nejistě stoupáme do vnitřku tongkonanu. Přece jen sedět mezi stovkou přátel a příbuzných je něco jiného, než se ocitnout v malé místnosti, kde kolem rakve truchlí nejbližší rodina.

Jenže pohostinnost Indonésanů vskutku nezná mezí, všichni se na nás přívětivě usmívají, když jim kondolujeme. Průvodce Martin nás vyzývá, ať si rakvi s nebožtíkem vyfotíme. Cítíme se u toho trapně, jak nějací zběsile fotící japonští turisté. Okolí se ale na nás nedívá skrz prsty, příbuzní vypadají spíš potěšeně. Zájem Evropanů o jejich tradice a zvyky je viditelně těší, nesnaží se ovšem na něm nijak finančně profitovat.

Možná je to tím, že turisté jsou na ostrově Sulawesi (dříve známém pod názvem Celebes) stále ještě něčím zvláštním. Během cesty po ostrově, který je jedenáctý největší na světě, potkáte jen několik individuálních turistů, žádné hromadné zájezdy.

***

Tana Toraja
Hornatý region Tana Toraja se nachází na jihu indonéského ostrova Sulawesi. Centrem oblasti je městečko Rantepao, díky relativní izolovanosti od okolního světa si země Torajů zachovala svůj specifický ráz. Horské svahy jsou poseté rýžovými políčky a bizarně působícími tongkonany, což jsou tradiční obydlí ve tvaru bůvolích rohů.

Autor: Lukáš Dubský

22.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Adolf Klepš
8

Hlasovat lze i pro zesnulého náčelníka krkonošské horské služby Klepše

V Polsku pobodal muž v nákupním centru osm lidí.
AKTUALIZOVÁNO
3 5

V polském nákupním centru pobodal muž devět lidí, jedna žena zemřela

Perličky ze superdebaty: Okamurova hubička, rebel Dolejš a dáma Šlechtová

Nemáte čas zhlédnout celý půldruhé hodiny dlouhý záznam z předvolební superdebaty Deníku? Nevadí, vystříhali jsme pro vás ty nejlepší momentky. Možná vás neprovedou všemi zákoutími politických programů, zato vám ukážou, že politici jsou také jenom lidé. A jací!

AKTUALIZOVÁNO

Prezident Zeman: Volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové

Letošní volby do Sněmovny nejsou zásadní ani zlomové, to je jen reklamní kampaň, řekl dnes prezident Miloš Zeman novinářům po odevzdání hlasu v základní škole v pražských Stodůlkách. Zopakoval, že sestavením vlády pověří vítěze voleb. Svůj hlas dal zřejmě Straně práv občanů (SPO), kterou před lety zakládal a která dřív nesla jeho jméno ve svém názvu. Zemana do volební místnosti doprovodila jeho manželka Ivana.

Policie v Malawi bojuje s lovci upírů. Jednoho muže upálili, druhého ukamenovali

Jihoafrickou zemí Malawi dál obchází strach z upírů. Tamní vláda už zavedla zvláštní opatření a vydala zákaz nočního vycházení. Kdo jsou však bytosti, které podle některých místních obyvatel pijí lidskou krev? V zemi na „domnělé upíry“ začal nelítostný hon za hranicí zákona.

AKTUALIZOVÁNO

Dva útoky na mešity v Afghánistánu si vyžádaly přes 70 mrtvých

Uvnitř jedné z kábulských mešit dnes explodovala nálož. Podle afghánských úřadů ji měl u sebe sebevražedný atentátník. Poté došlo k výbuchu i v mešitě v provincii Ghór. Po útocích zůstalo nejméně 72 obětí včetně dětí, píše agentura Reuters.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení